Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat
Nevím, zatím na sobě asi nic zásadního nepozoruju. Právě tyhle otázky mě ale napadají ve vztahu k lidem, o které v našem domácím hospici pečujeme. Co s nimi to vědomí, že už tu budou jen pár měsíců, týdnů nebo dokonce dní, dělá? Jak je jejich nemoc proměnila?
Autor: Ondřej Nezbeda
Mnoho z nich už je jen připomínkou toho, kým byli. Třeba Pavel - tramp, horolezec a milovník country se sbírkou desek, které chtěl pouštět pořád dokola. Něco přes padesátku, náruživý kuřák, který dokázal i ve svém stavu vytáhnout cigaretu na pět šluků. Nic jiného už nemohl a možná už ho ani nic jiného nebavilo, těžko říct. Měl rakovinu plic s metastázemi do celého těla. Už se nedokázal zvednout z postele, vážil sotva čtyřicet kilo, svaly z tváří, rukou, stehen, se mu propadly někam dovnitř. Bylo těžké si během jeho vyprávění představovat, jak s kamarády lezli po horách, jak vynášel na prvním laně všechny ty skalní stěny. Když mi ukázal svou deset let starou fotku, díval se na mě muž, který připomínal jeho mladšího bratra - vysokého, šlachovitého, s ošlehanou tváří zarostlou plnovousem.
Zeptal jsem se ho, jestli přemýšlí o tom, co se blíží. Moji otázku zahnal mávnutím ruky. “Zapal mi další cigaretu.” Vložil jsem mu ji mezi suché rty, na propadlý hrudník položil utěrku, kdyby mu upadnul popel, v dlani přidržel popelník. “Máš rád country? Vyber něco.” Další hodinu jsme jen mlčky seděli a poslouchali Johnyho Cashe. Přerušily ho až Pavlovy steny, když přišel čas na další dávku morfinu. Pak mě požádal, abych mu pomohl obrátit se na bok, čelem ke zdi, a celé odpoledne prospal.
Se svou smrtí zřejmě nebyl úplně vyrovnaný. Spíš ji přijímal trpně a pasivně jako něco, s čím stejně nemůže nic dělat. Zároveň ale bylo obdivuhodné, jak byl klidný. Nestěžoval si, do poslední chvíle si užíval radost ze všeho, co ještě mohl. Posiloval ho vztah s jeho ženou Annou, která o něj doma pečovala. Odbíhala do práce, během obědové pauzy se vracela na skok zpátky a pak zase do práce. Volala v pravidelných intervalech, jak mu je, kontrolovala, jestli dostal pravidelnou dávku analgetik, aby se jeho bolest nedostala za hranici, odkud už by bylo velmi těžké zahnat ji zpátky. Panovala mezi nimi tichá samozřejmost, zajeté rituály, empatická rutina. Nemuseli si nic říkat nebo si to možná nechávali na chvíle, kdy budou sami.
Docházelo mi, že fyzicky už byl Pavel možná jen připomínkou svého někdejšího já, ale skrze vztah k Anně zůstával pořád stejný. Ve společných promluvách a vzpomínkách. Nemoc jej proměnila jen zvnějšku, svůj život nepoměřoval těmi posledními dny, kdy byl upoutaný na lůžko. Všechno kým byl, co navzdory své tělesné křehkosti a bezmocnosti přetrvávalo, nebylo v něm, ale mezi ním a jeho ženou, která o něj teď statečně, vyčerpaně a někdy i zoufale pečovala.
Když jsem je pozoroval, uvědomoval jsem si, že si umírání představujeme romanticky - přichází náhle, pak karmínový pramínek krve vytékající na bílou košili, poslední slova na rozloučenou a hluboký výdech. Většina z nás ale nezemře romanticky a rychle, jako umírali naši předci - na infekce, úrazy. Budeme umírat pomalu, dlouze, na jednu z mnoha chronických nemocí - Alzheimera, rakovinu, Parkinsona. A v takové situaci nezáleží na tom, jak bezmocní a ochrnutí budeme, jak zubožené bude naše tělo. Ale jestli máme u sebe někoho, kdo bude ochotný o nás pečovat a prožívat všechnu tu bolest a trápení s námi, a právě tím nám připomínat, kým jsme, přestože fyzicky a možná i psychicky už budeme jen svou ozvěnou. Jsme tím, kým jsme ve vztazích s druhými lidmi.
A tak si uvědomuju, že mě ta setkání s umírajícími přece jen proměňují. Nenaplňují mě jen smutkem a soucitem, ale taky obdivem a radostí, že takové láskyplné a samozřejmé vztahy existují. A není to vždycky jen smutné, jak si mnozí představují. Tu tíživou atmosféru často přerušují pocity uvolnění, smích, černý humor, groteskní moment. Umírající to posiluje a uklidňuje. A nás, pečující, vlastně taky. Vzpomínám si na vyprávění jedné naší pacientky upoutané na invalidní vozík.
Jednou potřebovala urychleně na záchod; tehdy ještě trochu chodila, muž jí vodil a podpíral zezadu. Vyrazili ke speciální wc židli zvané gramofon a v té nervózní chvíli zkroutil jejího muže houser. Ocitl se v bolestivém záklonu, ona zase v předklonu, on řval bolestí, ona úzkostí, že nedobelhají včas. V momentě, kdy konečně s ulehčením dosedla, ukázalo se, že není nasazený nočník. V tom zoufalém okamžiku oba vybuchli smíchy.
A jak to dopadlo s Pavlem? Zemřel pár dní po mé návštěvě. Připomínal mi tuláka, co trpělivě čeká na svůj poslední nákladní vlak, pak naskočí na vagón, a smířeně pozoruje, jak se před ním rovnoběžky kolejí sbíhají k horizontu. Tentokrát dojel až na nekonečnou.
Jan janrybar Rybář
Poslední den roku, který byl jinak
Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.
Jan janrybar Rybář
Chcete být užiteční?
Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?
Jan janrybar Rybář
Na záchodě jsme spolu ještě nebyli
Kdo by čekal, že tento blog bude věnován čistě holčičím záležitostem, mezi které doprovázení na toaletu bezesporu patří, zřejmě bude zklamán. A možná taky ne.
Jan janrybar Rybář
O příbězích pamětníků a vzpomínkách na válku
Příběhy pamětníků války ožívají v podání dětí zapojených do unikátního projektu – a často to jsou opravdu silné momenty...
Jan janrybar Rybář
Nastal čas volebního kupčení
Blíží se komunální volby - a při nich se v Česku v minulých volebních obdobích objevil fenomén kupčení s hlasy. Pytel brambor, 200 či 500 korun. Takovou hodnotu měl před čtyřmi lety volební hlas. Podobnou situaci očekáváme i letos.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4277x