Štěstí pro každého z africké vesnice
Autor: Michal Dolejš
Byla to moje čtvrtá zastávka na pobřeží Jižní Afriky. Nevyšlo mi ubytování na prý nejkrásnějším místě, kde se rodily knihy o Hobitovi, a musel jsem najít rychle náhradní. Doporučili mi osadu v horách, přestože je tam zrovna sezóna dešťů. Po hodině cesty po silnici druhé třídy, které v Čechách říkáme polní cesta, se přede mnou otevřelo údolí zahalené do mlhy, nebo mraků – nikdy nevím, jaký je v tom rozdíl. Pršelo, aby za pár minut přestalo, v tomhle ročním období normálka. Na louce pobíhaly děti a smály se. Vytáhnu foťák, abych si tuhle krásu zvěčnil. Když mě najednou malí zvědavci uviděli, rozběhli se za mnou, předháněli se, padali, aby mě za chvíli obklopilo deset capartů, kteří pózovali, lezli jeden přes druhého a potom, když jsem jim ukázal jejich fotky, vybuchovali smíchem tak nahlas, jak to umí jen děti.
Pak jsme hráli fotbal, všichni proti všem, ale hlavně všichni společně. Nechápal jsem, čemu se všichni tolik smějí, ale nemohl jsem si pomoct a smál se taky. Byl to takový náš společný jazyk, kterému jsme všichni rozuměli, přestože jsme jinak nerozuměli jeden druhému ani slovo. Krásná hodina.
Šli jsme do vesnice, potkávali místní domorodce, všichni s nádhernými bílými zuby, které ukazovali na všechny strany. Kde se jen bere jejich štěstí, když jediné, co mají, je pár krav a hliněný domek? Pomalu přicházíme k obydlí, kde je rušno víc než jinde. Je tu obřad, kde jsme srdečně vítání. Dostáváme džbánek s domácím pivem, talíř s kusem právě zabité kozy a domácí zeleninu. Jeden z domorodců, který umí anglicky, se nás ujal a popisuje, co se tu děje. Mladý muž z vesnice se právě vrátil z lesa, kde se nechal obřezat a strávil čtrnáct dní s ostatními mladými muži v příbytku, který vypadá, jako kupa sena přikrytá igelitem. Nyní žádá radu starších o potvrzení jeho mužství. Kněz má dlouhý proslov, všechno vypadá nadějně. Přestože jsme cizinci, jsme přijati tak samozřejmě, jak jen to je možné. Starší pasovali kluka mezi muže a začíná oslava. Zpívá se, tančí, popíjí a já si užívám sílu okamžiku, kam jsem se dostal naprostou náhodou.
Stmívá se, oslavy se přesouvají do hliněných obydlí. I my odcházíme, rozděláme oheň, povídáme o zážitcích z cest, tři chlapi a oheň, dokonalá kombinace. Očistíme rošt, otevřeme pivo, ugrilujeme kus krávy a zíráme do ohně.
Co to jen je s tím ohněm, je v něm naděje, inspirace, teplo, je v něm všechno! Dokázal bych zírat hodiny. Asi něco primitivního, co ve mně zůstalo z dávných dob. Miluju tohle místo, tenhle kraj, tenhle okamžik.
Večer je delší a delší, až tmu pomalu střídá světlo. Vylezu na kopec následovaný jedním z vesnických psů, který mi v noci dělal společnost a zahříval chodidla. Šlapem v ranní rose krok za krokem vstříc východu slunce, který umí nejlíp namalovat africká příroda. Konec dne, na který nezapomenu.
Byl to vlastně úplně obyčejný den, který mě stál pár korun za pokoj, kde jsem stejně nespal. Co chci říct je, že se nemusí stát nic moc velkého. Stačí nemyslet na to, že bych mohl být někde jinde s někým jiným, že mi nevyšly plány a mohl bych dělat něco jiného. Jsem teď a tady a to je jediné místo, kde můžu být šťastný.
Díky moc Nadaci Vodafone a Green Doors, bez kterých by se to nestalo!
Hodně krásných obyčejných chvil nejen v roce 2014 přeje Michal Dolejš.
Jan janrybar Rybář
Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat
Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.
Jan janrybar Rybář
Poslední den roku, který byl jinak
Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.
Jan janrybar Rybář
Chcete být užiteční?
Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?
Jan janrybar Rybář
Na záchodě jsme spolu ještě nebyli
Kdo by čekal, že tento blog bude věnován čistě holčičím záležitostem, mezi které doprovázení na toaletu bezesporu patří, zřejmě bude zklamán. A možná taky ne.
Jan janrybar Rybář
O příbězích pamětníků a vzpomínkách na válku
Příběhy pamětníků války ožívají v podání dětí zapojených do unikátního projektu – a často to jsou opravdu silné momenty...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4277x