Diagnóza: Stroj času. Aneb jak lidé s postižením rozdávají energii
Autorka: Markéta Sirotková
Jedná se o úžasného Honzu E., který byl v Centru pracovní rehabilitace (dále CPR) na stáži v rámci praxí Jedličkova ústavu a škol.
Honzův příběh
Honza se pohybuje na vozíku, potřebuje ke svému běžnému dennímu fungování asistenta. Honza komunikuje pomocí komunikační papírové tabulky a tabletu s hlasovým výstupem. Každý pohyb je pro něho velmi namáhavý, má spasticitu (svalové křeče).
Honza ale nechce, aby ho někdo litoval, je bojovník, a tak se snaží v rámci možností žít život co nejsamostatněji. Klade na sebe velmi vysoké nároky v oblasti životních i pracovních cílů a to i přesto, že je pro něj veškeré běžné fungování mnohem náročnější, než si kdokoli z nás dokáže představit.
Honza je zvídavý, cílevědomý mladý muž. Velmi svědomitě a pilně studoval veškeré materiály CPR, věnoval velkou péči a pozornost klientům CPR a především nás všechny nesmírně bavil a rozesmíval svými vtipnými bonmoty a překvapoval nadstandardním všeobecným přehledem. Také s námi absolvoval různé happeningy upozorňující na bariérové překážky v rámci městské dopravy apod.
Mohu říci, že Honzova přítomnost v našem malém pracovním týmu byla velmi motivující, neboť nejen že nás všechny nabíjel životním optimismem, ale jeho vůle, nadšení a pracovitost měla vliv na to, že i my ostatní jsme tak nějak postupně začali být pozitivnější, výkonnější.
Opět se mi také potvrdila známá pravda, že člověk se zdravotním postižením, který se stane součástí pracovního kolektivu, je nejen stabilním, loajálním a spolehlivým zaměstnancem, ale zároveň i motivujícím prvkem celého týmu, který napomáhá ke snížení stresu na pracovišti, zlepšení a posílení sociální atmosféry ve firmě, organizaci.
Proto: Zaměstnávejme osoby se zdravotním postižením, vyplatí se nám to!
Nyní už předám slovo Honzovi, aby se s vámi podělil o svůj neuvěřitelný životní příběh:
„Proč jsem na vozíku?
Co se mi stalo?
Letos v prosinci tomu bude 10 let, co jsem se rychle rozeběhl, zakopl jsem doma v předsíni o práh a proletěl jsem se asi 1,5 m. Nakonec jsem si prorazil železným klíčem čelní kost mé lebky asi 5 cm do mozku. Okamžitá zástava dechu a po chvilce i srdce. 6 minut bez dechu mi nadělalo také své, a když jsem se konečně po 2 měsících dostal z nejhoršího, tak mě čekaly 2 těžké operace mozku, poté ještě několik přidružených operací.
Co mi je?
Dostávám spazmy do celého těla, asi tak 1 x za měsíc mi je slabo na srdci. Mám dost narušenou stabilitu, hodně špatně se mi mluví a mám velmi slabou cukrovku.
Co bych chtěl?
Chtěl bych se dostat na vysokou školu pedagogickou obor dějepis - občanská nauka a dokončit ji. Dále bych chtěl získat nějakou dobře placenou práci. Nakonec bych rád vychoval pár dětí k obrazu svému.
Co mi schází?
Potřeboval bych vytvořit stroj času.“
Jan janrybar Rybář
Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat
Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.
Jan janrybar Rybář
Poslední den roku, který byl jinak
Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.
Jan janrybar Rybář
Chcete být užiteční?
Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?
Jan janrybar Rybář
Na záchodě jsme spolu ještě nebyli
Kdo by čekal, že tento blog bude věnován čistě holčičím záležitostem, mezi které doprovázení na toaletu bezesporu patří, zřejmě bude zklamán. A možná taky ne.
Jan janrybar Rybář
O příbězích pamětníků a vzpomínkách na válku
Příběhy pamětníků války ožívají v podání dětí zapojených do unikátního projektu – a často to jsou opravdu silné momenty...
Jan janrybar Rybář
Nastal čas volebního kupčení
Blíží se komunální volby - a při nich se v Česku v minulých volebních obdobích objevil fenomén kupčení s hlasy. Pytel brambor, 200 či 500 korun. Takovou hodnotu měl před čtyřmi lety volební hlas. Podobnou situaci očekáváme i letos.
Jan janrybar Rybář
Nejsem tolerantní. Zn. Ověřeno
Historie nám ukazuje mnoho příkladů chybějící tolerance. Všichni známe příběhy odvážných, kteří zaplatili svým životem. Za pokus to ale stojí, ověříte si vztah okolí k vám.
Jan janrybar Rybář
Já z Byznysu, ty odkud?
První co mi říkali, bylo: „Zapomeň, že někoho zajímá, co děláš!“, jenže já prostě o tom psát musím, protože tím již 6 měsíců žiju. A ještě 6 mi jich zbývá, prožívám totiž svůj Rok jinak.
Jan janrybar Rybář
Chtěla jsem prodávat marmelády aneb proč nemůžeme pomalu růst?
Vyrábím marmelády. Už roky. Prý jsou dobré, říkají kamarádi. Každý rok jich víc a víc rozdám a pořád se na některé nedostává. Piluji receptury, barvu, texturu, konzistenci. Zbavuji se všech zlehčovadel. Odpěnit a zahustit umím bez chemie a přidaného pektinu. Vyhýbám se bílému cukru, nechutná mi. Používám třtinový.
Jan janrybar Rybář
Teorie velkého třesku aneb proč přeběhnu Island pro vozíčkáře
Ultramaratonec René Kujan se vydává na další dálkový běh: za tři týdny chce přeběhnout Island z východu na západ a překonat 900 km. V blogu vysvětluje, proč běží na podporu vozíčkářů.
Jan janrybar Rybář
Režisérka v akci aneb kam všude vleze politika
Jak to dopadne, když se režisérka rozhodne natočit zcela nevinný krátký dokument o tanečním vystoupení? Zjistí, že se ocitá na tenkém ledě...
Jan janrybar Rybář
Tajemná jednání o budoucnosti Opencard
To, co se děje za železnými dveřmi pražského magistrátu, se totálně rozchází s tím, co město prezentuje navenek. Pokračování kauzy Opencard je toho jasným důkazem.
Jan janrybar Rybář
Změna zaměstnání, nebo změna stravování?
Práce a stravování jsou spojené nádoby. Je možné mít dobrou práci a stravovat se zdravě? Má změna zaměstnání pozitivní, anebo naopak negativní vliv na způsob života? Je možné naobědvat se za 17 korun?To vše jsou otázky, které jsem si před poslední změnou zaměstnání nepoložil, ale jsou to právě ty otázky, které jsem si během prvních týdnů na novém místě kladl.
Jan janrybar Rybář
Příběh Terezky a syndromu, před nímž není úniku
Toto je příběh nepříliš známého postižení, Terezky, která jím trpí, a rodičů, kteří dokáží zázraky.
Jan janrybar Rybář
Hledá se Tao! Aneb příběh o ztraceném psu
Ztratil se mi pes. Tao se jmenuje. Pořídil jsem si ho z útulku, ne abych ušetřil, ale abych pomohl bytosti, která si svůj osud nevybrala. Jenže psi, jak známo, se rádi ztrácejí...
Jan janrybar Rybář
Štěstí pro každého z africké vesnice
Pamatujete si nejšťastnější den vašeho života? Víte, co jste dělali, kde jste byli? Já jsem ho zažil nedávno v Africe, kam jsem se vydal po roce práce v neziskovce Green Doors. A rád bych se o něj tady s vámi podělil.
Jan janrybar Rybář
6 pověr a mýtů o schizofrenicích
Již skoro rok jako člověk „zvenku“ nahlížím do světa lidí se schizofrenií. A proto chci dnes psát o mýtech, kterým jsem ještě před nedávnem také věřil.
Jan janrybar Rybář
Prachy, sex a neziskovky
Prachy! Jsou všude, kam se podíváš, leží doslova na ulici, stačí je jen sebrat. Málokdo ale ví, jak na to. Tohle platí všude, je jedno, jestli jste neziskovka, nebo nadnárodní softwarová společnost.
Jan janrybar Rybář
Zlý zisk, hodný nezisk (a já – grafik)
Když do neziskovky vyrazí na rok pracovat grafik a ilustrátor, začne vše sledovat vskutku bedlivým pohledem i tak trochu mudrovat. A kreslit, to se ví!
Jan janrybar Rybář
Personalistika á la neziskovka aneb když je vše jinak (a dobře)
Když se personalista se zkušenostmi z velkých korporací vydá do neziskového sektoru, bude se občas velmi divit. A pak si položí otázku: nedělají to ty neziskovky lépe?
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4277x