Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poslední den roku, který byl jinak

2. 03. 2015 15:19:52
Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.

Autorka: Lenka Wimmerová

Vystrčím ruku zpod peřiny. V místnosti je lezavo, venku se muselo ochladit. V kuchyni vyberu popel z kamen, pak přes pyžamo natáhnu starou péřovku a vklouznu do holin. Bahno ztuhlo, je čerstvě pocukrováno a stále sněží. Popel z kamen vyhodím na kompost. I když je ještě tma, baterku nepotřebuju, pohybuju se popaměti. Obkroužíme louku a vracíme se k domu, psi jsou rychlejší než já, už na mě čekají na zápraží a vrtí ocasy, protože se bude servírovat jídlo! Ze stodoly k nám míří Zub - zrzavý kocour. I jemu kručí v břiše. Řádně osrstěn na zimu připomíná huňatou kouli.

Zatopím v kamnech, naplním zvířatům misky a uvařím si čaj. Je šest patnáct, ze tmy se klube den a pořád sněží.

Zpátky do stodoly nasekat a nanosit dříví. Velkou sekyrou velké špalky, střední sekyrkou ty menší na zátop a nejmenší sekyrečka pomůže naplnit kyblík třísek. Tělo se protáhne, zahřeje, okysličí. Ne že by se mi nestýskalo po komfortu plynového kotle, ale aspoň jsem víc fit.

V 7:50 nasedám do auta a jedu do broumovského kláštera. Naposledy jako zaměstnanec Agentury pro rozvoj Broumovska.

Můj stůl v kanceláři předávám slečně, která nastupuje po mě. Život v neziskovce se mým odchodem rozhodně nezastaví. Vyklizení místa poslední den roku je dosti symbolické. Rok jinak končí.

Od zítra jsem bez práce. Tedy oficiálně. Neoficiálně tu budu resty dodělávat ještě aspoň měsíc: filmové dílny pro děti, dotáčet vzpomínky pamětníků osidlování Broumovska po odsunu Němců, natáčet a přepisovat zpovědi řádových sester, které byly za komunistů ve zdejším klášteře internované... Je toho tolik, co přetéká do dalšího roku! Takže předávám stůl, ale tím nic vlastně nekončí. Protože nemám ani stůl ani židli pod zadkem, stěhuji saky paky dolů do klášterní kavárny. Není sezona, volných židlí je tu dost. Musím vytáhnout sluchátka; řádová sestra, jejíž zpověď z pořízeného videa přepisuji, mluví potichu a v šumu kavárny jí není téměř rozumět. Křehký hlas křehké ženy bez vrásek. Je jí přes osmdesát a má oči dítěte. Je to takový společný rys sester, se kterýma jsem se potkala. Papírová kůže bez vrásek a velké oči plné života.

"Bílé hábity jsme měly celé od technického oleje...", tato sestra se do internace v broumovském klášteře dostala po osmi letech práce v továrnách. . "Když jsme šly z kláštera, hlídka byla na bráně, střídali se tam dva nebo tři pánové, a hlásit se, kdy jsme odcházely, zapisovali, hlásit se, když jsme přicházely... byly jsme pořád pod dozorem...

Obrazy z temné minulosti kláštera, kdy zde byly v letech 50.-90. minulého století internované sestry z mnoha řádů, vyplňují celé dopoledne. Od dlouhého psaní mi začínají tuhnout prsty. Nebo je to z toho sekání dřeva? Místo oběda si objednám kafe. Zpět v přítomnosti. Polští turisté, obsluha za barem. Rok 2014. Poslední den. Zase si uvědomuji, jaký privilegovaný život to vlastně žiji. Můžu říkat co chci, můžu psát co chci, můžu jet kam chci a můžu si objednat kávu a být v teple. Nehrozí, že by mne někdo zavlekl do továrny na nucené práce k šroubům a smradlavému oleji. Můžu volit, jak se svým životem naložím.

Zapnu zvonění na telefonu. Píp, píp, píp. Esemesková smršť s přáními všeho nejlepšího do Nového roku. Nostalgie po pohledech. Mamka letos vzdychala, že už jich píše jen třetinu. Hodně kamarádů, známých a příbuzných umřelo. Jak na tom budu za dvacet pět let já? Bude mi každým rokem touto dobou znít míň a míň pípanců?

Od úvah zpět práci. Dokončuji přepis zpovědi řádové sestry. Dále je třeba vyřídit celou řadu emailů, které mi v inboxu zahnívají. Nic nevšedního. Žena s notebookem v kavárně. Mohl by tak znít název Vermeerova obrazu, žil-li by v 21. století? Zdalipak i jeho krajkářce tuhly prsty?

Začíná se šeřit, vracím se na statek, vypouštím psy na louku. Zatopím ve vyhaslých kamnech dřívím nachystaným z rána.

Opět se scházíme u plných misek a čaje.

Za chvíli přijedou přátelé z Prahy a Rok jinak o půlnoci skončí. Připijeme si šampaňským, z okna domu symbolicky sloupnu samolepku s hlavou plnou kvetoucích nápadů a půjdu spát. V pět třicet mi totiž ti dva zase skočí na hlavu a budou se dožadovat svého.

Autor: Rok Jinak | pondělí 2.3.2015 15:19 | karma článku: 13.25 | přečteno: 590x

Další články blogera

Rok Jinak

Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat

Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.

20.7.2015 v 17:28 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 703 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Babiš se chystá k nepřátelskému převzetí státu

Poslechl jsem si na ČT poslední debatu lídrů deseti stran před parlamentními volbami a mohu říct, že mě nikdo z nich ničím nepřekvapil, abych změnil názor na tu či onu stranu. A teď se nabízí otázka – koho tedy volit?

20.10.2017 v 1:04 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 89 | Diskuse

Jana Slaninová

"Milý Andreji": silně provokativní blog, čtení jen na vlastní nebezpečí!

Píšu Ti, chlapče, páč mi děláš starosti. Fakt. Některé lidi netlačíš v botě, ale na mozku. Vrtáš jim hlavou ve dne v noci. Mají z toho velké hlavy. A pak je potíž sehnat čepici. A zima na krku, že jo.

19.10.2017 v 21:00 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 609 | Diskuse

Marek Valiček

Radost jen tak. Třeba na gumě.

"...tak jsem koupila takovej ten balonek na gumě, pastelky a rumový pralinky, zabalila, odnesla na poštu a snad to vyjde."

19.10.2017 v 13:01 | Karma článku: 23.08 | Přečteno: 559 | Diskuse

Jana Slaninová

Domácí recepis proti bolesti hlavy

Jsou dny, kdy vás bolí hlava. Přes den se na lidi vrhají informace jako hladové lišky na králíčky. A v důsledku se hlava brání bolestí a nebo pnutím. A co ji prostě vypnout? Alespoň na chvíli.

19.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 240 | Diskuse

Bedřich Marjanko

Malé předvolební zamyšlení

Naše vlast opět žije volbami. Politici se navzájem osočují, podávají žaloby, a hlavně slibují vše možné i mnohdy nemožné. I zdejší blogy se většinou zabívají tímto tématem, což pochopitelné. Dovolím si k tomu i já napsat pár řádků

19.10.2017 v 11:01 | Karma článku: 20.79 | Přečteno: 454 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4079
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.