O příbězích pamětníků a vzpomínkách na válku
Autorka: Hana Hniličková
Bylo to napínavé měsíce: Hned na čtyřech místech vrcholil projekt neziskovky POST BELLUM, který rozvíjím v rámci grantu Nadace Vodafone Rok jinak. Přivádíme osmáky a deváťáky k pamětníkům, kteří s nimi stráví třeba i celé odpoledne a vypráví jim svůj příběh.
Děti ho pak mají za úkol převyprávět a podělit se o něj na slavnostní závěrečné prezentaci. Objížděla jsem tedy zapojená města a moderovala vystoupení dětských týmů. Na takové prezentaci se objeví nejen děti a jejich učitelé, ale také všichni pamětníci a představitelé města, kteří náš projekt podpořili. Pro děti docela nápor – vystoupit před napěchovaným sálem, mluvit nahlas do mikrofonu a hlavně neztrapnit se před vrstevníky. Někteří se obrní tím, že po dobu svého vystoupení nezvednou oči směrem k publiku a důsledně čtou své poznámky z užmoulaného papíru. O to víc pak zazáří ti, kteří mluví s hlavou vzhůru.
V mých očích nejvíc zazářila drobná Ester Balážová z Brna. Zbystřila jsem už při její první větě: „…jsme rádi, že i my, děti z cikánské školy, se můžeme do projektu zapojit…“. Moje koncentrace se v tu chvíli zaměřila jediným směrem a nenechala jsem se z ní nikým vyrušit. „Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistily, že naše pamětnice, paní Eva Dobšíková, musela žít skoro tři roky v izolaci jenom proto, že byla Židovka…“, pokračuje Ester.
Postupně se před námi rozplétá válečný příběh desetileté Evy, kterou se její maminka po smrti otce rozhodla schovat před německou mašinérií. Úkryt malé dívce poskytl starý poštmistr ve Vranovicích, jehož domek byl z obou stran bez sousedů. Aby maminka na skrýš malé Evy zbytečně neupozorňovala, začala postupně přespávat v práci. Eva strávila v malé komůrce, kde mohla udělat maximálně svých šest dětských kroků na šířku a čtyři na délku, následující tři roky. Téměř úplnou izolaci prozařovala jen pomoc pana poštmistra Kůrky a občasné návštěvy dětí z okolí, které jí do úkrytu přinášely knížky a časopisy z knihovny. Eva se podle nich naučila šít látkové panenky a zvířátka, za které pak dostávala výměnou třeba vajíčka.
„Jak bychom asi zvládli takovou situaci my, úplně sami tak dlouhou dobu, bez podpory milujících rodičů, bez kamarádů, bez možnosti chodit do školy… najednou se nám zdají naše problémy malicherné…“, slyším trochu zakřiknutý Esteřin hlas. Ester mluví přirozeně, nezní vůbec pateticky, vlastně jen zpříma popisuje, co cítí: „Jsme moc rádi, že jsme měli možnost se potkat právě s paní Evou Dobšíkovou, která nám ukázala, že lidé jsou přece všichni stejní. Židi, Cikáni nebo bílí, všichni jsme stejní, protože všichni máme stejná srdce“, zakončila své vystoupení.
Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala a běžela uvést další skupinku dětí, aby vyprávěla příběh „svého“ pamětníka. Pravda je vlastně tak jednoduchá - jen málokdo se opováží ji veřejně tak bezelstně vyjádřit.
Jan janrybar Rybář
Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat
Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.
Jan janrybar Rybář
Poslední den roku, který byl jinak
Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.
Jan janrybar Rybář
Chcete být užiteční?
Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?
Jan janrybar Rybář
Na záchodě jsme spolu ještě nebyli
Kdo by čekal, že tento blog bude věnován čistě holčičím záležitostem, mezi které doprovázení na toaletu bezesporu patří, zřejmě bude zklamán. A možná taky ne.
Jan janrybar Rybář
Nastal čas volebního kupčení
Blíží se komunální volby - a při nich se v Česku v minulých volebních obdobích objevil fenomén kupčení s hlasy. Pytel brambor, 200 či 500 korun. Takovou hodnotu měl před čtyřmi lety volební hlas. Podobnou situaci očekáváme i letos.
Jan janrybar Rybář
Nejsem tolerantní. Zn. Ověřeno
Historie nám ukazuje mnoho příkladů chybějící tolerance. Všichni známe příběhy odvážných, kteří zaplatili svým životem. Za pokus to ale stojí, ověříte si vztah okolí k vám.
Jan janrybar Rybář
Já z Byznysu, ty odkud?
První co mi říkali, bylo: „Zapomeň, že někoho zajímá, co děláš!“, jenže já prostě o tom psát musím, protože tím již 6 měsíců žiju. A ještě 6 mi jich zbývá, prožívám totiž svůj Rok jinak.
Jan janrybar Rybář
Chtěla jsem prodávat marmelády aneb proč nemůžeme pomalu růst?
Vyrábím marmelády. Už roky. Prý jsou dobré, říkají kamarádi. Každý rok jich víc a víc rozdám a pořád se na některé nedostává. Piluji receptury, barvu, texturu, konzistenci. Zbavuji se všech zlehčovadel. Odpěnit a zahustit umím bez chemie a přidaného pektinu. Vyhýbám se bílému cukru, nechutná mi. Používám třtinový.
Jan janrybar Rybář
Teorie velkého třesku aneb proč přeběhnu Island pro vozíčkáře
Ultramaratonec René Kujan se vydává na další dálkový běh: za tři týdny chce přeběhnout Island z východu na západ a překonat 900 km. V blogu vysvětluje, proč běží na podporu vozíčkářů.
Jan janrybar Rybář
Režisérka v akci aneb kam všude vleze politika
Jak to dopadne, když se režisérka rozhodne natočit zcela nevinný krátký dokument o tanečním vystoupení? Zjistí, že se ocitá na tenkém ledě...
Jan janrybar Rybář
Tajemná jednání o budoucnosti Opencard
To, co se děje za železnými dveřmi pražského magistrátu, se totálně rozchází s tím, co město prezentuje navenek. Pokračování kauzy Opencard je toho jasným důkazem.
Jan janrybar Rybář
Změna zaměstnání, nebo změna stravování?
Práce a stravování jsou spojené nádoby. Je možné mít dobrou práci a stravovat se zdravě? Má změna zaměstnání pozitivní, anebo naopak negativní vliv na způsob života? Je možné naobědvat se za 17 korun?To vše jsou otázky, které jsem si před poslední změnou zaměstnání nepoložil, ale jsou to právě ty otázky, které jsem si během prvních týdnů na novém místě kladl.
Jan janrybar Rybář
Příběh Terezky a syndromu, před nímž není úniku
Toto je příběh nepříliš známého postižení, Terezky, která jím trpí, a rodičů, kteří dokáží zázraky.
Jan janrybar Rybář
Hledá se Tao! Aneb příběh o ztraceném psu
Ztratil se mi pes. Tao se jmenuje. Pořídil jsem si ho z útulku, ne abych ušetřil, ale abych pomohl bytosti, která si svůj osud nevybrala. Jenže psi, jak známo, se rádi ztrácejí...
Jan janrybar Rybář
Štěstí pro každého z africké vesnice
Pamatujete si nejšťastnější den vašeho života? Víte, co jste dělali, kde jste byli? Já jsem ho zažil nedávno v Africe, kam jsem se vydal po roce práce v neziskovce Green Doors. A rád bych se o něj tady s vámi podělil.
Jan janrybar Rybář
Diagnóza: Stroj času. Aneb jak lidé s postižením rozdávají energii
V rámci svého ročního pobytu v Centru pracovní rehabilitace Asistence o.s. se setkávám s mnoha zajímavými životními příběhy. Často si říkám, jak nám jedna vteřina může obrátit život zcela naruby. O jeden takový příběh bych se s Vámi ráda podělila.
Jan janrybar Rybář
6 pověr a mýtů o schizofrenicích
Již skoro rok jako člověk „zvenku“ nahlížím do světa lidí se schizofrenií. A proto chci dnes psát o mýtech, kterým jsem ještě před nedávnem také věřil.
Jan janrybar Rybář
Prachy, sex a neziskovky
Prachy! Jsou všude, kam se podíváš, leží doslova na ulici, stačí je jen sebrat. Málokdo ale ví, jak na to. Tohle platí všude, je jedno, jestli jste neziskovka, nebo nadnárodní softwarová společnost.
Jan janrybar Rybář
Zlý zisk, hodný nezisk (a já – grafik)
Když do neziskovky vyrazí na rok pracovat grafik a ilustrátor, začne vše sledovat vskutku bedlivým pohledem i tak trochu mudrovat. A kreslit, to se ví!
Jan janrybar Rybář
Personalistika á la neziskovka aneb když je vše jinak (a dobře)
Když se personalista se zkušenostmi z velkých korporací vydá do neziskového sektoru, bude se občas velmi divit. A pak si položí otázku: nedělají to ty neziskovky lépe?
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4277x