Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Teorie velkého třesku aneb proč přeběhnu Island pro vozíčkáře

19. 06. 2014 16:13:45
Ultramaratonec René Kujan se vydává na další dálkový běh: za tři týdny chce přeběhnout Island z východu na západ a překonat 900 km. V blogu vysvětluje, proč běží na podporu vozíčkářů.

Autor: René Kujan

René s přítelkyní a miminem. Byl to nápad Reného přítelkyně, oběhnout IslandKdyž jsem onehdy nasedal do zánovního vozu Škoda Fabia bez airbagu na sedadle spolujezdce, neměl jsem ani tušení, kdo všechno mne bude po dalších sedm let, jež uplynuly od našeho střetu s protijedoucím vozidlem, inspirovat. Lékař mající odvahu prudce kontrastovat s diagnózou jisté kolegyně z oboru, kterážto viděla moje řeči o dalších maratonech jako zcela bezpředmětné? Náklonnost a obětavost lidí z nejbližších příbuzenských kruhů i lidí zcela nepříbuzných? Osud, jenž mi i s hrudníkem protknutým mnohačetnými frakturami dal příležitost k dalším životodárným nádechům?

Ta největší inspirace přišla až s Rehabilitačním ústavem Kladruby. Bylo to už pár měsíců poté, co jsem opustil brány nemocnice v Českých Budějovicích a spondylochirurgie na pražském Motole. Se dvěma výztuhami a čtyřmi titanovými šrouby v zádech. Podpažní berle už také čerstvě zapadávaly v koutě prachem. Byl čas na rehabilitaci. Tělo se po havárii zdárně uzdravovalo, nicméně výroky některých lékařů a nejisté vyhlídky do budoucna nechávaly psychickou stránku pokulhávat daleko vzadu.

Tak vypadalo auto, v němž René jel na „sedadle smrti“, po nehodě.Kdo jste někdy byl v Kladrubech, víte asi, že pacient přicházející do Rehabilitačního ústavu po svých je šťastný pacient. Velice, velice šťastný pacient, miláček osudu, vyvolený bohů. Ať už v očích svých, nebo v očích většiny osazenstva, které se sem dostává na vozíku. A to ještě v tom lepším případě. Tato do očí bijící skutečnost jala se mne hned u vstupní brány bít do očí. „Budu tady asi působit trochu jako simulant,“ říkal jsem si.

Netrvalo dlouho, sotva pár dní, kdy jsem narazil na jiné překvapivé zjištění: Někteří lidé tady, ačkoli jsou na tom fyzicky mnohem hůře než já, jsou na tom psychicky mnohem lépe než já. Jak je to možné? To jsem takový měkkýš?!

V jídelně sedím u stolu s dívkou na vozíku. Maruška, krásná, mladá, atraktivní, perspektivní persona, která při vyjížďce špatně spadla z koně. Na jejím místě bych zanevřel na celý svět, nejvíce pak na koně, a v jídelně bych si škodolibě pochutnával na koňském salámu. Nebo alespoň na masových kuličkách z Ikey. Ne však ona. Krátce po úraze je stejná jako vždy – usměvavá, pozitivní, optimistická. Rozdává radost a záři slunce na všechny strany. Oněmuji úžasem, nechápu, obdivuji, fandím.

Ne všichni jsou na tom tak. A já patřím mezi ně. A to patřím k takzvaně samostatným pacientům. Sám si chodím, sám si stelu, sám si všechno. Jen ošetřující lékařka mne nemilosrdně přibíjí velkými, tupými hřeby na kříž: „Maratony? Chlape, na to klidně zapomeňte!“ Kdo ale jednou uběhl maraton, ví, že na takový zážitek se jen tak zapomenout nedá. Jelikož jsem samostatný, nejsem až pod tak přísným dozorem personálu. Do pokoje si nechávám vpašovat běžeckou obuv a v nestřežených chvílích osobního volna ji nazouvám, abych v nedalekém parku kroužil jako radostná vosa opilá nektarem ze zkvašených hrušek. Jde to! Já zase běžím! Kovové součástky někdy až něžně dloubají do masa kolem. Připomínají mi tragičnost lidské hlouposti na silnicích i smysl pro humor lidského osudu. Jde to a já vím, že můj poslední maraton ve švýcarských horách nebude poslední. Podobně neurčitě klidný, smířený a vyrovnaný pocit, jako když vám v nemocnici na konci řeknou: „Z našeho oddělení se domů po svých nechodí!“ Necháte je tedy v klidu objednat sanitku. A přitom skálopevně víte, že vy byste domů došli. Byť o berlích, ale došli.

SKV udělil Renému titul doživotního spojence. René teď v rámci Roku jinak pracuje hlavně na rozšíření základny spojenců SKVA s podobným a zároveň strašlivě neurčitým pocitem opouštím po týdnech pilného cvičení, napravování, rehabilitací i brány kladrubského ústavu. Hlavou víří termíny a slova bez kontextu: běh, pomoc, obdiv, víra, návraty, osud. A život jde dál. Možná trochu stejně jako dřív, možná přeci jen úplně jinak.

Nasycený roztok neurčitých pocitů začíná krystalizovat o čtyři roky později. Společně s partnerkou Bárou připravujeme projekt prvního sólového oběhnutí Islandu. Běh je krásný, běh je fajn, ale celé akci ještě něco chybí. Jako by měl jen dva rozměry a ten třetí ne a ne vystoupit z plochy.
Pomoci vozíčkářům! Pomoci těm úžasným lidem, kteří se nevzdávají, i když mají několikanásobně víc objektivních důvodů než my, proč by se ráno neměli zvedat z postele. Pomoci. Jenže jak? Copak se běháním dá někomu pomoci? Dá. Ještě je třeba najít někoho, kdo o tu pomoc stojí, kdo ji potřebuje. Volba padá na Sportovní klub vozíčkářů Praha. Ačkoli se sám nepovažuji úplně za sportovce, neboť nehoním branky, body, vteřiny, přeci jen cítím, že sportovci by měli držet pohromadě. A kdo sám upoutaný na vozík neváhá pravidelně podstupovat namáhavé a náročné tréninky, má můj respekt. Jako každý, kdo se nevzdává...

Na pětileté výročí nehody spouštíme úspěšný projekt světově prvního sólového oběhnutí Islandu. Na sbírkovém účtu vozíčkářů se střádá nečekaných sto padesát tisíc korun. O rok později přebíhám islandským vnitrozemím ze severu na jih. Letos pro Sportovní klub vozíčkářů Praha díky Roku jinak Nadace Vodafone běhám a pracuji na plný úvazek. Pro české i islandské vozíčkáře se letos pokusím o třetí prvenství v řadě – zdolat Island z východu na západ.

Infobox: Proč běh přes Island

René Kujan, ultramaratonec, žurnalista a konzultant, se 18. června pustil do posledního z běhů islandského triptychu – z východu na západ, tedy z nejvýchodnějšího bodu ostrova na jeho bod nejzápadnější.

René chce vzdálenost kolem 900 kilometrů zdolat nejpozději za 21 dnů, přičemž jeho úkolem bude každý po sobě následující den překonat vzdálenost minimálně 42,195 km (maraton).

V rámci Roku jinak René běhá a pracuje na plný úvazek pro Sportovní klub vozíčkářů. Klub se věnuje tělesně postiženým a vytváří vhodné podmínky k jejich sportovní činnosti, od rekreační až po vrcholovou úroveň. René od ledna pracuje na rozšíření základny Spojenců sportovců na vozíku, kde profesionální nebo rekreační sportovci věnují organizaci drobnou částku za každý uběhnutý kilometr, vstřelený gól nebo podobný sportovní úspěch. Chce navázat spolupráci se školami, rehabilitačními ústavy a dalšími institucemi, ale také podporovat prevenci nehodovosti a úrazovosti.

Autor: Rok Jinak | čtvrtek 19.6.2014 16:13 | karma článku: 12.54 | přečteno: 795x

Další články blogera

Rok Jinak

Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat

Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.

20.7.2015 v 17:28 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 703 | Diskuse

Rok Jinak

Poslední den roku, který byl jinak

Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.

2.3.2015 v 15:19 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 590 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Babiš se chystá k nepřátelskému převzetí státu

Poslechl jsem si na ČT poslední debatu lídrů deseti stran před parlamentními volbami a mohu říct, že mě nikdo z nich ničím nepřekvapil, abych změnil názor na tu či onu stranu. A teď se nabízí otázka – koho tedy volit?

20.10.2017 v 1:04 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 89 | Diskuse

Jana Slaninová

"Milý Andreji": silně provokativní blog, čtení jen na vlastní nebezpečí!

Píšu Ti, chlapče, páč mi děláš starosti. Fakt. Některé lidi netlačíš v botě, ale na mozku. Vrtáš jim hlavou ve dne v noci. Mají z toho velké hlavy. A pak je potíž sehnat čepici. A zima na krku, že jo.

19.10.2017 v 21:00 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 609 | Diskuse

Marek Valiček

Radost jen tak. Třeba na gumě.

"...tak jsem koupila takovej ten balonek na gumě, pastelky a rumový pralinky, zabalila, odnesla na poštu a snad to vyjde."

19.10.2017 v 13:01 | Karma článku: 23.08 | Přečteno: 559 | Diskuse

Jana Slaninová

Domácí recepis proti bolesti hlavy

Jsou dny, kdy vás bolí hlava. Přes den se na lidi vrhají informace jako hladové lišky na králíčky. A v důsledku se hlava brání bolestí a nebo pnutím. A co ji prostě vypnout? Alespoň na chvíli.

19.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 240 | Diskuse

Bedřich Marjanko

Malé předvolební zamyšlení

Naše vlast opět žije volbami. Politici se navzájem osočují, podávají žaloby, a hlavně slibují vše možné i mnohdy nemožné. I zdejší blogy se většinou zabívají tímto tématem, což pochopitelné. Dovolím si k tomu i já napsat pár řádků

19.10.2017 v 11:01 | Karma článku: 20.79 | Přečteno: 454 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4079
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.