Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Režisérka v akci aneb kam všude vleze politika

29. 05. 2014 15:50:35
Jak to dopadne, když se režisérka rozhodne natočit zcela nevinný krátký dokument o tanečním vystoupení? Zjistí, že se ocitá na tenkém ledě...

Autor: Lenka Wimmerová

V rámci Roku jinak pracuji v regionální rozvojové neziskovce. Jako jeden ze svých počinů bych tu chtěla natočit krátký dokument o tanečním představení místního dětského baletního studia, na které neziskovka přispěla finančním darem.

Choreografka, nadšené holky, rozzáření rodiče. "Ještě ale musíte za panem ředitelem, aby o tom věděl," upozorní mě choreografka a vedoucí studia v jedné osobě. Měla tím na mysli ředitele místní ZUŠky, v jejíchž prostorách studio představení zkouší. Ještě třeba dodat, že hlavním tématem zmíněného dětského představení je příběh labutě, kterou má zdejší město ve znaku, protože podmínkou grantu, který studio od neziskovky získalo, je, aby podpořený projekt posiloval a upevňoval kladný vztah dětí k jejich městu, aby tu rády žily a aby se sem vždy rády vracely.

Cestou k řediteli se chodbou neslo ono nezaměnitelné rezonanční echo přes sebe znějících hudebních nástrojů. Hodiny klavíru, houslí, harmoniky a snad i klarinetu. Tady se hraje, zkouší, tvoří! Považuji svou misi za ředitelem za pouhou formalitu. Zaklepu, představím se, vysvětlím, oč jde, dostanu ředitelské požehnání a příští týden začneme točit. Hm...

Zaklepu. Dlouho nic. Už už se otáčím, ale dveře se nakonec přece jenom otevřou a objeví se v nich vysoký, urostlý, pohledný muž. Podám mu ruku, představím sebe i svůj záměr natočit o baletkách a chystaném představení krátký dokument. Už se chystám nakročit dovnitř, že povím víc, ale ředitel mě dovnitř nepouští; blokuje tělem vchod do kanceláře a poměrně přísně odpovídá: "Tak to asi nepůjde".

V očích mi čte překvapený otazník: Proč?

"Takhle se vás zeptám: Kdo je vaším zřizovatelem?"

Chvíli přemýšlím, na co se mě vlastně ptá. Začnu nejdřív poněkud zmateně vyprávět o tom, že jsem grantistkou Roku jinak a v rámci svého projektu tu chystám filmové dílny pro děti a točím krátké dokumenty.


"Pro koho budou ty dokumenty? Co pak s nimi bude, až je natočíte?"

Už začínám tušit. Mělo mě to napadnout. Chce uchránit holčičky před nějakým nemravným zneužitím jejich záběrů... Asi. Oddechnu si; tohle vysvětlím snadno.

"Já ty dokumenty točím pro potřeby zdejší neziskovky, aby bylo vidět, co všechno pěkného se tady ve městě děje."

"Tak tím spíš se obávám, že to nepůjde."

Teď už jsem opravdu zaskočená. Nechápu. "Proč?"

"Neziskovka si tady v naší škole, zřizované městem, prostě nebude jen tak něco točit pro to, aby se pak někde chlubila cizím peřím, co zas pěkného pro město udělala."

"Ale dyť bez jejího přispění by to představení nevzniklo!" chce se mi vzpurně dodat, jenže pak mi to dojde: baletní soubor je soukromý, v prostorách ZUŠky pouze zkoušející. Řediteli je jedno, jestli dostal soukromý subjekt příspěvek na představení. Není to jeho představení, takže nechce, aby se šířila sláva baletu, který není jejich souborem. Je to možné? Vždyť jde o děti, malé holky ze základních škol, a jejich švihlou choreografku. Jsme na konci světa, v malém městě na česko-polském pomezí a mně zase jednou nezbývá než hledat diplomatické řešení situace. Nesmím ztratit nervy. Holky by byly děsně zklamaný. Působím strnule, protože jsem v šoku. Na tohle jsem nebyla připravená. Nevím, co mi ředitel čte z očí teď. Každopádně vidí, že jsem oněměla a dodává: "Rozumějte, zastupitelstvo a neziskovka nejsou na jedné lodi; město je politicky rozštěpené a já tu jsem z pověření zřizovatele, tedy zastupitelstva města a tak podle toho musím jednat."

Teď už doslova nepokrytě zírám s otevřenou pusou. Zřizovatel - tedy město, se obrací proti neziskovce, která si za hlavní cíl své činnosti klade jeho rozvoj? A já, nepatrný článek v tom všem, chci natočit kratičký dokument s pár nadšenejma holkama a rázem se ocitám na úrovni komunální politiky?! Vždyť jsme na půdě umělecké školy! Základní umělecké školy! Umění má spojovat, ne rozdělovat. Co ty nebohý děti? Proč to mají odskákat ony? Než ze sebe vysoukám kultivovanou verzi svého vnitřního monologu, ředitel zmírní. "Vím, že vám do toho jako režisérce nic není, vy chcete prostě natočit svůj film. Ale já musím bránit zájmy školy. Když mi nabídnete něco protihodnotou, čím bych mohl na zastupitelstvu argumentovat, třeba by to nakonec šlo. Domluvte schůzku s vaším ředitelem, samozřejmě u toho můžete být.

Co se mi teď honí hlavou, si nechám laskavě pro sebe. Vnějškově nasadím tvář hráče pokru. Rozloučím se podáním ruky. Vyjdu ven na vzduch. Je hezky. Za chůze do strmého kopce směrem k neziskovce cítím, jak se negativní emoce odplavují. Nepřijela jsem tady nic konfrontovat, rozdělovat, hrotit, soudit... Chci pracovat s dětma a žádná politika, žádná ega mi v tom nezabrání.

Po návratu do neziskovky, již vnitřně klidná, požádám našeho ředitele o schůzku v ZUŠce. Usměje se. Ví své. Ale také nechce rozdělovat, hrotit, konfrontovat. Tohle město potřebuje jiné věci. Půjdeme tam a uvidíme. Třeba z toho minidokumentu o malých tanečnicích nakonec bude něco velkého. Spolupráce dvou dosud znepřátelených stran.

Autor ilustrace: Daniel Špaček

Autor: Rok Jinak | čtvrtek 29.5.2014 15:50 | karma článku: 16.00 | přečteno: 1116x

Další články blogera

Rok Jinak

Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat

Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.

20.7.2015 v 17:28 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 703 | Diskuse

Rok Jinak

Poslední den roku, který byl jinak

Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.

2.3.2015 v 15:19 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 590 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Babiš se chystá k nepřátelskému převzetí státu

Poslechl jsem si na ČT poslední debatu lídrů deseti stran před parlamentními volbami a mohu říct, že mě nikdo z nich ničím nepřekvapil, abych změnil názor na tu či onu stranu. A teď se nabízí otázka – koho tedy volit?

20.10.2017 v 1:04 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 89 | Diskuse

Jana Slaninová

"Milý Andreji": silně provokativní blog, čtení jen na vlastní nebezpečí!

Píšu Ti, chlapče, páč mi děláš starosti. Fakt. Některé lidi netlačíš v botě, ale na mozku. Vrtáš jim hlavou ve dne v noci. Mají z toho velké hlavy. A pak je potíž sehnat čepici. A zima na krku, že jo.

19.10.2017 v 21:00 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 609 | Diskuse

Marek Valiček

Radost jen tak. Třeba na gumě.

"...tak jsem koupila takovej ten balonek na gumě, pastelky a rumový pralinky, zabalila, odnesla na poštu a snad to vyjde."

19.10.2017 v 13:01 | Karma článku: 23.08 | Přečteno: 559 | Diskuse

Jana Slaninová

Domácí recepis proti bolesti hlavy

Jsou dny, kdy vás bolí hlava. Přes den se na lidi vrhají informace jako hladové lišky na králíčky. A v důsledku se hlava brání bolestí a nebo pnutím. A co ji prostě vypnout? Alespoň na chvíli.

19.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 240 | Diskuse

Bedřich Marjanko

Malé předvolební zamyšlení

Naše vlast opět žije volbami. Politici se navzájem osočují, podávají žaloby, a hlavně slibují vše možné i mnohdy nemožné. I zdejší blogy se většinou zabívají tímto tématem, což pochopitelné. Dovolím si k tomu i já napsat pár řádků

19.10.2017 v 11:01 | Karma článku: 20.79 | Přečteno: 454 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4079
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.