Kariéra - cesta tam a zase zpátky (plus něco o neziskovkách)

6. 02. 2013 13:58:37
Byl jsem šesťák, zažraný do knih Enid Blytonové, v nichž popisovaná Anglie čtyřicátých let minulého století byla tím nejlepším místem na světě. Už tenkrát jsem se rozhodl, že Spojené království navštívím. Někdy.
Já a můj nový Já a můj nový "skautský vůdce" Michal Medek (nalevo)

Autor: Tomáš Kandel

Bylo mi možná sotva patnáct, když jsme projížděli kolem brněnského M-Paláce po Heršpické ulici. Impozantní budova a do noci svítící půlkulaté kanceláře mi učarovaly. Tady bych chtěl jednou pracovat.

S věkem ambice rostly, ale k jejich naplnění bylo daleko. Pro jejich realizaci jsem, pravda, moc nedělal a zjev máničky (jak jinak než důkaz mého ojedinělého smýšlení a výraz nesouhlasu s mainstreamem a komercí) mi ještě dlouho bránil v nějakém rozumném postupu tím správným směrem.

Začal jsem chápat, že je třeba udělat zásadní změnu. Nejen v myšlení. Uběhla další léta a práce v pohodlné kanceláři, s mladými lidmi, pohodovými šéfy a dokonalou firemní kulturou stále dlela pouze v mé hlavě. Já se zatím prodíral na výsluní úspěchu civilní službou a následně prodejem po telefonu.

První sen se splnil bezmála po deseti letech. Na britských ostrovech jsem strávil 2 roky. Práce v úžasné kanceláři M-paláce na sebe od zrodu snu nechala čekat už jen 8 let. Vydržel jsem tam jeden rok. Superšéfové, superkolektiv a superfirma mi dělali společnost osmnáct měsíců. Potom další. Po stejně dlouhou dobu. Že jsou to dávné splněné sny, jsem si vždy uvědomil až zpětně. Splnily se tak nějak samy a samozřejmě, že jsem si ten triumf ani řádně neužíval. Začal jsem chápat, že je třeba přikročit k další zásadní změně. A to především v myšlení.

Pochopil jsem, že změna zaměstnavatele není to jediné, co si situace a nitro žádá, a byl jsem rád, že svůj život nedržím pouze ve svých rukou. Opět se něco stalo „samo“ a s takovou samozřejmostí, že jsem to snad považoval za náhodu. Po druhé v životě jsem okem zavadil o Rok jinak (setkání první – v jakémsi časopisu – vzbudilo vlnu bouřlivého nadšení ... jež přebilo nadšení ještě bouřlivější ... vyvolané pravděpodobně obsahem následující stránky). A Rok jinak zavadil o mě. Tentokrát v tu pravou dobu.

A když dnes sedím v kanceláři Kaprálova Mlýna, po dlouhé době spokojený s odvedenou prací, s Moravským krasem za okny, kdy mi vůbec nevadí hodinové cestování do práce, protože občas ráno potkám srnku nebo dvě, když jsem obklopen nadšením mladých lidí pro něco smysluplného a když vidím, co se díky právě tomuto neúmornému nadšení dá vybudovat, vyvstává mi kdesi v hlavě ještě jedna vzpomínka. Jsem žáčkem v první nebo druhé třídě a tuto hodinu se neučíme. Přišla na návštěvu dvojice mladých lidí, kteří nám vysvětlují cosi o životním prostředí. Pamatuju si jediné – něco ve smyslu: „nepokládejte malý hrnec na zbytečně velký hořák, protože příliš mnoho tepla uniká pryč a není efektivně využité – smýšlejte ekonomicky a ekologicky“. Řídím se tím podvědomě do dnes a vím, že i kdybych byl jediným, kdo si tenkrát z té hodiny něco odnesl, a i když to byla jen tato jediná hospodárná rada, mělo úsilí a čas těch mladých lidí smysl.

Nemusím se za svou práci ani před sebou samým stydět.

Autor: Rok Jinak | středa 6.2.2013 13:58 | karma článku: 10.96 | přečteno: 758x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

David Vlk

Víte co nikdy, ale vůbec nikdy nesmíte říkat hned po sexu?

Na začátku bych chtěl říct, že můj blog se týká jen lidského heterosexuálního sexu. S jinými formami nemám totiž žádnou zkušenost. Přece po mně nemůžete chtít, abych věděl, co se honí hlavou po sexu sousedovic kocourovi???

24.3.2019 v 9:06 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 329 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Tvůj exit z pasti extrémních hnutí je úkol pro nás všechny

Bylo vám mezi patnácti a dvaceti a potřebovali jste přitažlivý svět, co nabízí, že jste platní. Potřebovali jste někoho, kdo by vám naslouchal. A zafungovala tam vaše strašná bolest. Festival Jeden svět není sluníčkově únavný

24.3.2019 v 9:03 | Karma článku: 4.35 | Přečteno: 79 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - kdo příliš mluví, zpravidla nudí k smrti…

Je možné ještě v dnešní době vytvořit tzv. velké umění? Navzdory všem konformistům, kteří se vždy snadno smíří s okolnostmi, si myslím, že ano, stejně jako v každé jiné době.

24.3.2019 v 8:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 83 | Diskuse

Beata Krusic

Hymna - jako ozvěna srdce

Státní hymny - byly, jsou a budou písněmi snad ze všech nejkrásnějšími. Vypovídají o povaze, síle, touze jednotlivých národů a dávají možnost probouzet v člověku lásku i pochopení nejen pro svou rodnou zemi, ale pro celý svět.

23.3.2019 v 22:36 | Karma článku: 10.95 | Přečteno: 241 | Diskuse

Vilém Ravek

V pasti

Nemanželský sex měl pro něho vždycky příchuť dobrodružství, ale skončit v cizí manželské posteli, to byl teprve ten pravý adrenalin.

23.3.2019 v 17:36 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 414 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4144
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz

Najdete na iDNES.cz