Tu radost by mi trochu kazilo vědomí, že právě kvůli takovým obřadům (rozuměj obřízce) v jižní Africe každoročně umírá ke stovce mladíků a další jsou doživotně zmrzačeni, bez genitálií nebo bez nohou...

To je smutné, ale přijde mi škoda si kazit radost kvůli čemukoli, co nemůžu změnit...

Máte pravdu, ve chvíli, kdy tito lidé poznají "blaho" civilizace, začnou se chovat jako obyvatelé, tzv. vyspělých zemí, začnou krást, podvádět, závidět si a, ale také pracovat 8-12 hodin denně  přestanou být šťastní v tom prostém smyslu. Jenomže pokud Vás potkají s telefonem a tabletem hned nabudou pocit, že Vy ,v Evropě také celý den poleháváte ve stínu a přesto máte peníze a všechno ostatní....

Zajímavé bylo, že ti nejchudší, kteří žijí na předměstí, často mají satelity a telefony, přestože nemají co jíst (nebyl případ této vesnice). Je tam i největší kriminalita (townships), což částečně potvrzuje, co říkáte.

Ve vesnici, o které píšu, to však tak nebylo. Neptali se mě, co mám, nezajímalo je, jak to vypadá ve městě.

Zajímalo je, jestli umím hrát na kytaru, zpívat, tančit, hrát fotbal, nebo rozdělat oheň. Pekli jsme chleba, bavili se o místní přírodě, pásli krávy, dojili kozy...

Nemůžu mluvit za ně, ale neměl jsem nejmenší pocit, že by chtěli věci, které mám já, nebo že by chtěli jít do civilizace. Neřešili, co dělám v Evropě, jestli polehávám, nebo mám tablet. Řešili, jestli půjdeme do lesa a jestli přebrodíme řeku, abychom se dostali ke zmiňované kupě sena

"Kde se jen bere jejich štěstí, když jediné, co mají, je pár krav a hliněný domek?" V té otázce máte i odpověď.

jsem rád, že jste to tak pochopil... hodně štěstí, ať se Vám daří