Režisérka v akci aneb kam všude vleze politika

29. 05. 2014 15:50:35
Jak to dopadne, když se režisérka rozhodne natočit zcela nevinný krátký dokument o tanečním vystoupení? Zjistí, že se ocitá na tenkém ledě...

Autor: Lenka Wimmerová

V rámci Roku jinak pracuji v regionální rozvojové neziskovce. Jako jeden ze svých počinů bych tu chtěla natočit krátký dokument o tanečním představení místního dětského baletního studia, na které neziskovka přispěla finančním darem.

Choreografka, nadšené holky, rozzáření rodiče. "Ještě ale musíte za panem ředitelem, aby o tom věděl," upozorní mě choreografka a vedoucí studia v jedné osobě. Měla tím na mysli ředitele místní ZUŠky, v jejíchž prostorách studio představení zkouší. Ještě třeba dodat, že hlavním tématem zmíněného dětského představení je příběh labutě, kterou má zdejší město ve znaku, protože podmínkou grantu, který studio od neziskovky získalo, je, aby podpořený projekt posiloval a upevňoval kladný vztah dětí k jejich městu, aby tu rády žily a aby se sem vždy rády vracely.


Cestou k řediteli se chodbou neslo ono nezaměnitelné rezonanční echo přes sebe znějících hudebních nástrojů. Hodiny klavíru, houslí, harmoniky a snad i klarinetu. Tady se hraje, zkouší, tvoří! Považuji svou misi za ředitelem za pouhou formalitu. Zaklepu, představím se, vysvětlím, oč jde, dostanu ředitelské požehnání a příští týden začneme točit. Hm...

Zaklepu. Dlouho nic. Už už se otáčím, ale dveře se nakonec přece jenom otevřou a objeví se v nich vysoký, urostlý, pohledný muž. Podám mu ruku, představím sebe i svůj záměr natočit o baletkách a chystaném představení krátký dokument. Už se chystám nakročit dovnitř, že povím víc, ale ředitel mě dovnitř nepouští; blokuje tělem vchod do kanceláře a poměrně přísně odpovídá: "Tak to asi nepůjde".

V očích mi čte překvapený otazník: Proč?

"Takhle se vás zeptám: Kdo je vaším zřizovatelem?"

Chvíli přemýšlím, na co se mě vlastně ptá. Začnu nejdřív poněkud zmateně vyprávět o tom, že jsem grantistkou Roku jinak a v rámci svého projektu tu chystám filmové dílny pro děti a točím krátké dokumenty.


"Pro koho budou ty dokumenty? Co pak s nimi bude, až je natočíte?"

Už začínám tušit. Mělo mě to napadnout. Chce uchránit holčičky před nějakým nemravným zneužitím jejich záběrů... Asi. Oddechnu si; tohle vysvětlím snadno.

"Já ty dokumenty točím pro potřeby zdejší neziskovky, aby bylo vidět, co všechno pěkného se tady ve městě děje."

"Tak tím spíš se obávám, že to nepůjde."

Teď už jsem opravdu zaskočená. Nechápu. "Proč?"

"Neziskovka si tady v naší škole, zřizované městem, prostě nebude jen tak něco točit pro to, aby se pak někde chlubila cizím peřím, co zas pěkného pro město udělala."

"Ale dyť bez jejího přispění by to představení nevzniklo!" chce se mi vzpurně dodat, jenže pak mi to dojde: baletní soubor je soukromý, v prostorách ZUŠky pouze zkoušející. Řediteli je jedno, jestli dostal soukromý subjekt příspěvek na představení. Není to jeho představení, takže nechce, aby se šířila sláva baletu, který není jejich souborem. Je to možné? Vždyť jde o děti, malé holky ze základních škol, a jejich švihlou choreografku. Jsme na konci světa, v malém městě na česko-polském pomezí a mně zase jednou nezbývá než hledat diplomatické řešení situace. Nesmím ztratit nervy. Holky by byly děsně zklamaný. Působím strnule, protože jsem v šoku. Na tohle jsem nebyla připravená. Nevím, co mi ředitel čte z očí teď. Každopádně vidí, že jsem oněměla a dodává: "Rozumějte, zastupitelstvo a neziskovka nejsou na jedné lodi; město je politicky rozštěpené a já tu jsem z pověření zřizovatele, tedy zastupitelstva města a tak podle toho musím jednat."

Teď už doslova nepokrytě zírám s otevřenou pusou. Zřizovatel - tedy město, se obrací proti neziskovce, která si za hlavní cíl své činnosti klade jeho rozvoj? A já, nepatrný článek v tom všem, chci natočit kratičký dokument s pár nadšenejma holkama a rázem se ocitám na úrovni komunální politiky?! Vždyť jsme na půdě umělecké školy! Základní umělecké školy! Umění má spojovat, ne rozdělovat. Co ty nebohý děti? Proč to mají odskákat ony? Než ze sebe vysoukám kultivovanou verzi svého vnitřního monologu, ředitel zmírní. "Vím, že vám do toho jako režisérce nic není, vy chcete prostě natočit svůj film. Ale já musím bránit zájmy školy. Když mi nabídnete něco protihodnotou, čím bych mohl na zastupitelstvu argumentovat, třeba by to nakonec šlo. Domluvte schůzku s vaším ředitelem, samozřejmě u toho můžete být.

Co se mi teď honí hlavou, si nechám laskavě pro sebe. Vnějškově nasadím tvář hráče pokru. Rozloučím se podáním ruky. Vyjdu ven na vzduch. Je hezky. Za chůze do strmého kopce směrem k neziskovce cítím, jak se negativní emoce odplavují. Nepřijela jsem tady nic konfrontovat, rozdělovat, hrotit, soudit... Chci pracovat s dětma a žádná politika, žádná ega mi v tom nezabrání.

Po návratu do neziskovky, již vnitřně klidná, požádám našeho ředitele o schůzku v ZUŠce. Usměje se. Ví své. Ale také nechce rozdělovat, hrotit, konfrontovat. Tohle město potřebuje jiné věci. Půjdeme tam a uvidíme. Třeba z toho minidokumentu o malých tanečnicích nakonec bude něco velkého. Spolupráce dvou dosud znepřátelených stran.

Autor ilustrace: Daniel Špaček

Autor: Rok Jinak | čtvrtek 29.5.2014 15:50 | karma článku: 16.54 | přečteno: 1268x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.03 | Přečteno: 371 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 294 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 513 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4277
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...