Óda na těstoviny aneb hledání dokonalého receptu
Autorka při jednom ze svých experimentů s těstovinami...
Autor: Pavla Stine
Květnové počasí překvapilo svou nestálostí. Tlakové výše střídají tlakové propasti. Nebe pláče. Alergici zoufají. Příroda je zaměstnaná reprodukcí. Miluje a množí se.
Musím na sebe prozradit tajnou neřest. Od dubna jsem zamilovaná do těstovin. Začalo to nenápadně. Na pozvání jsem se dostavila do bytu, kde jsme se shromáždili, my ochutnavači a zasvěcenci, k tajnému rituálu testování.
Na stole leželo patnáct druhů těstovin. Nejdříve jsme je fotili, abychom měli corpus delicti, až je sníme. Ochutnávali jsme je suché, ochutnávali jsme je s olivovým olejem, projedli jsme se k těstovinám v tomatové omáčce. Byli jsme na sebe přísní, nešvindlovali jsme a trpělivě do pozdních nočních hodin jsme jedli, ochutnávali, pomlsávali, kousali a žvýkali. Rozplétali a zaplétali jsme se do klubíček nudlí a špaget. Navinovali a zavinovali a jedli a jedli. Ochutnali jsme všech čtyřicet pět vzorků těstovin.
Říká se, co tě nezabije, to tě posílí. Tehdy jsem se přesvědčila o platnosti tohoto hesla. Tu noc jsem byla v opojení sacharidů. Všechny ty dlouhé sacharidové omamující dobroty, které jsem spořádala, navzdory nízkému glykemickému indexu protékaly krevním systémem a posilovaly, jak už to při přejedení bývá.
Když jsme skončili ochutnávku, jela jsem v půl třetí ráno domů flamendr tramvají, opilá spoustou snědených těstovin. U Apolináře by mi naměřili v krvi tak tři promile nudlí. Tagliatelle.
Těstovina už mi v krvi zůstane navždy. Změnila se pro mě. Z nevzhledné hromady nudlí školních jídelen je pro mě příslibem lásky stálé a chutné a věčné. Nejsem Rossini, slavný operní skladatel a gurmán, neumím psát noty a sotva vyloudím tón, ale tahle známost mě nutí do zpěvu. Těstovina je pro mě sladkost slunného léta a červené víno, ve kterém se chvěje slunce. Každý den na ni myslím, mluvím o ní, píšu o ní, mazlím se s ní a konzumuju ji. Jsem notorik. Podlehla jsem jejímu kouzlu.
V Modrém domečku v Řevnicích jsem v těstovinovém opojení začala hledat a zkoušet tu naši - jedinečnou chuť, se kterou půjdeme na trh. Těstovina se skládá ze tří složek - mouka, vejce a voda. Jednoduchý vzorec, a proto se musí pečlivě vybírat, z čeho chceme svoje těstoviny míchat. Záleží, po které mouce sáhneme, protože každý mlýn, přes standardizaci kvality, nechává na mouce svůj otisk. Každá vaječná směs má svoji vůni a barvu. Ne každá voda je vhodná.
Dva měsíce jsem se pomalu dostávala na kobylku těstovině. Zkusila jsem kolem padesáti směsí a hledala tu pravou. Ten proces je plný omylů, nadějí, zklamání, ale taky výsledků. Ještě nejsem u konce. Stále hledám...
Jan janrybar Rybář
Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat
Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.
Jan janrybar Rybář
Poslední den roku, který byl jinak
Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.
Jan janrybar Rybář
Chcete být užiteční?
Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?
Jan janrybar Rybář
Na záchodě jsme spolu ještě nebyli
Kdo by čekal, že tento blog bude věnován čistě holčičím záležitostem, mezi které doprovázení na toaletu bezesporu patří, zřejmě bude zklamán. A možná taky ne.
Jan janrybar Rybář
O příbězích pamětníků a vzpomínkách na válku
Příběhy pamětníků války ožívají v podání dětí zapojených do unikátního projektu – a často to jsou opravdu silné momenty...
Jan janrybar Rybář
Nastal čas volebního kupčení
Blíží se komunální volby - a při nich se v Česku v minulých volebních obdobích objevil fenomén kupčení s hlasy. Pytel brambor, 200 či 500 korun. Takovou hodnotu měl před čtyřmi lety volební hlas. Podobnou situaci očekáváme i letos.
Jan janrybar Rybář
Nejsem tolerantní. Zn. Ověřeno
Historie nám ukazuje mnoho příkladů chybějící tolerance. Všichni známe příběhy odvážných, kteří zaplatili svým životem. Za pokus to ale stojí, ověříte si vztah okolí k vám.
Jan janrybar Rybář
Já z Byznysu, ty odkud?
První co mi říkali, bylo: „Zapomeň, že někoho zajímá, co děláš!“, jenže já prostě o tom psát musím, protože tím již 6 měsíců žiju. A ještě 6 mi jich zbývá, prožívám totiž svůj Rok jinak.
Jan janrybar Rybář
Chtěla jsem prodávat marmelády aneb proč nemůžeme pomalu růst?
Vyrábím marmelády. Už roky. Prý jsou dobré, říkají kamarádi. Každý rok jich víc a víc rozdám a pořád se na některé nedostává. Piluji receptury, barvu, texturu, konzistenci. Zbavuji se všech zlehčovadel. Odpěnit a zahustit umím bez chemie a přidaného pektinu. Vyhýbám se bílému cukru, nechutná mi. Používám třtinový.
Jan janrybar Rybář
Teorie velkého třesku aneb proč přeběhnu Island pro vozíčkáře
Ultramaratonec René Kujan se vydává na další dálkový běh: za tři týdny chce přeběhnout Island z východu na západ a překonat 900 km. V blogu vysvětluje, proč běží na podporu vozíčkářů.
Jan janrybar Rybář
Režisérka v akci aneb kam všude vleze politika
Jak to dopadne, když se režisérka rozhodne natočit zcela nevinný krátký dokument o tanečním vystoupení? Zjistí, že se ocitá na tenkém ledě...
Jan janrybar Rybář
Tajemná jednání o budoucnosti Opencard
To, co se děje za železnými dveřmi pražského magistrátu, se totálně rozchází s tím, co město prezentuje navenek. Pokračování kauzy Opencard je toho jasným důkazem.
Jan janrybar Rybář
Změna zaměstnání, nebo změna stravování?
Práce a stravování jsou spojené nádoby. Je možné mít dobrou práci a stravovat se zdravě? Má změna zaměstnání pozitivní, anebo naopak negativní vliv na způsob života? Je možné naobědvat se za 17 korun?To vše jsou otázky, které jsem si před poslední změnou zaměstnání nepoložil, ale jsou to právě ty otázky, které jsem si během prvních týdnů na novém místě kladl.
Jan janrybar Rybář
Příběh Terezky a syndromu, před nímž není úniku
Toto je příběh nepříliš známého postižení, Terezky, která jím trpí, a rodičů, kteří dokáží zázraky.
Jan janrybar Rybář
Hledá se Tao! Aneb příběh o ztraceném psu
Ztratil se mi pes. Tao se jmenuje. Pořídil jsem si ho z útulku, ne abych ušetřil, ale abych pomohl bytosti, která si svůj osud nevybrala. Jenže psi, jak známo, se rádi ztrácejí...
Jan janrybar Rybář
Štěstí pro každého z africké vesnice
Pamatujete si nejšťastnější den vašeho života? Víte, co jste dělali, kde jste byli? Já jsem ho zažil nedávno v Africe, kam jsem se vydal po roce práce v neziskovce Green Doors. A rád bych se o něj tady s vámi podělil.
Jan janrybar Rybář
Diagnóza: Stroj času. Aneb jak lidé s postižením rozdávají energii
V rámci svého ročního pobytu v Centru pracovní rehabilitace Asistence o.s. se setkávám s mnoha zajímavými životními příběhy. Často si říkám, jak nám jedna vteřina může obrátit život zcela naruby. O jeden takový příběh bych se s Vámi ráda podělila.
Jan janrybar Rybář
6 pověr a mýtů o schizofrenicích
Již skoro rok jako člověk „zvenku“ nahlížím do světa lidí se schizofrenií. A proto chci dnes psát o mýtech, kterým jsem ještě před nedávnem také věřil.
Jan janrybar Rybář
Prachy, sex a neziskovky
Prachy! Jsou všude, kam se podíváš, leží doslova na ulici, stačí je jen sebrat. Málokdo ale ví, jak na to. Tohle platí všude, je jedno, jestli jste neziskovka, nebo nadnárodní softwarová společnost.
Jan janrybar Rybář
Zlý zisk, hodný nezisk (a já – grafik)
Když do neziskovky vyrazí na rok pracovat grafik a ilustrátor, začne vše sledovat vskutku bedlivým pohledem i tak trochu mudrovat. A kreslit, to se ví!
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4277x