Povoláním vegetarián

23. 04. 2013 13:47:57
Když nevíš, jak začít, začni kdekoli. Hlavně to jsem se musel naučit, když jsem v lednu začal pracovat pro neziskovku. Práce je to pro mě v hodně směrech úplně nová a neznámá, psaní blogů je jednou z těch novinek. Jmenuji se Michal Dolejš, od ledna pracuji v O. s. Green Doors, kde jsem na misi Roku jinak a právě píšu svůj úplně první blog v životě.

Autor: Michal Dolejš

Řekni nám o tom šoku, který jsi v neziskovce zažil, naléhali kamarádi a kolegové z Vodafonu, kde jsem předtím pracoval. Upřímně jsem šok čekal. Čekal jsem květinové děti, sluníčkové lidi a holky z neziskovek, které si neholí bobříky, jak píše J. X. Doležal. O to větší byl šok, když jsem místo toho potkal lidi, kteří makaj od nevidim do nevidim jako jeden muž, a kteří vědí, co chtějí. Ocitl jsem se v prostředí, kde mají všichni stejný cíl, kterému věří a jdou si za ním, což byl po práci v korporaci největší šok. Přál bych vám to zažít. Žádný kariérní růst, lokty, politika, ego a image nepostradatelnosti. Žádné vnitřní boje, jen práce, práce a zase práce, které je mimochodem ohromná spousta. Možná mám jen štěstí, nemám srovnání, ale pokud je cílem Roku jinak nadchnout do neziskovky návštěvníka z venčí, tak hlásím, že je splněno.

Jak jsem se stal vegetariánem

kavka_zvenku.jpg
Jsem militantní masožravec, alespoň donedávna jsem byl. Jídlo bez masa jsem znal hlavně pod názvy salát a dezert a bral je jako doplněk k oblíbenému steaku. Maso jsem jedl minimálně třikrát denně a bylo mi skvěle. Pak jsem dostal na starost marketing ve vegetariánské restauraci. Stejně, jako jsem musel projít provozem, abych odhalil chyby, poznal atmosféru a tým, tak jsem musel začít v restauraci jíst, abych poznal atmosféru i ze strany hosta. Ze začátku jsem si myslel, že budu chodit na dva obědy. Jeden v Kavce a pak se dorazím steakem někde vedle. Ale byl jsem úplně vedle. Co jsem dřív považoval za salát, mě nějakým zázrakem zasytilo tak, že jsem vydržel až do večeře a navíc po obědě v kanclu neusínal. Ono na tom vege jídle asi něco je. Dneska jím maso maximálně třikrát týdně a úspěšně si buduju závislost na Kavčí kuchyni.

Jak jsem sledoval zákazníky

IMG_8742-001.JPG
Poznat cílovku je pro dobrý marketing to nejdůležitější. Když k nám do restaurace přijdete a jste muž, tak si hned všimnete, že je kolem vás najednou nezvykle hodně krásných žen. Poměr mezi muži a ženami je tak 20/80, těch 20 % mužů podezřívám z toho, že k nám chodí na ty ženy koukat. Ale čím to je? Znamená to, že se ženy více zajímají o zdravou stravu, nepotřebují maso, víc experimentují, nebo se snad testosteron a ego živí masem? Nevím. Maminky s dětmi k nám chodí kvůli obřímu dětskému koutku, tam je to jasné. U vegetariánů a veganů je to ještě jasnější a nekuřáky taky chápu. Chlapi mají asi stejné předsudky, jako jsem měl já a pro mě je vlastně mnohem příjemnější mít plnou restauraci půvabných žen, tak jim ty předsudky asi nebudu moc vyvracet.

Jak jsem se učil

IMG_8161-001.JPG
Pomáháme lidem se schizofrenií zažít úspěchy v práci a seberealizaci a děláme to už 20 let. Máme tréninkové kavárny Café Na půl cesty v parku na Pankráci, Klub V. kolona v areálu léčebny v Bohnicích a tréninkovou restauraci Mlsná kavka na Florenci. Moje práce se točí hlavně kolem Mlsné kavky, kde jsem se i zaučoval a vyzkoušel si práci na place a v kuchyni. Obsluha je v našich kavárnách namixovaná z profíků a klientů sociální služby. Nikdo na sobě nemá poznávací značku, kam že to patří. Když jsem pak obsluhoval, tak jsem občas cítil zvědavé pohledy zákazníků, kteří se snaží přijít na to, kam mě zařadit. Někteří na mě mluvili pomalu a výrazně artikulovali, asi si spletli duševní a mentální onemocnění, někdo vypadal jen trochu nedůvěřivě a jiní mě brali úplně normálně. Ani kamarádi, které zvu do Kavky na večeři, si nejsou nikdy tak úplně jistí. Není divu, my se totiž navzájem moc nelišíme a hlavně není vůbec potřeba přemýšlet o tom, kdo je kdo a jaké zrovna bere prášky. Jasně, když jsem na sebe při zkušební směně obrátil talíř, nebo rozlil víno, tak jsem byl rád, že jsou hosté trochu chápavější, než jinde, ale ani to není potřeba.

Můj současný kolega říká, že všechno má své výhody a všechno má své nevýhody. Děláme si z něj sice za to srandu, ale zkuste mu to někdo vyvrátit. Zaměstnávat lidi s duševním onemocněním má taky své výhody. Já jsem osobně nikde neviděl tak loajální, pokorné a motivované zaměstnance, jaké v Mlsné kavce máme. Tohle je pro mě velká motivace na sobě ještě víc pracovat. Měl jsem a mám v životě štěstí. Svádí mě to k lenosti, protože mi jde všechno tak nějak samo. Když vedle sebe vidím lidi, kteří se s tím musí prát a vidím ty pokroky a výsledky, tak se stydím za každou proflákanou chvíli a zoufalství z prkotin. I každodenní problémy začaly být najednou mnohem menší a snesitelnější. Takže ještě jednou moc díky Nadaci Vodafone, která mi umožnila tohle všechno zažít.

Autor: Rok Jinak | úterý 23.4.2013 13:47 | karma článku: 18.62 | přečteno: 1387x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.69 | Přečteno: 582 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 527 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4277
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...