Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poslední den roku, který byl jinak

2. 03. 2015 15:19:52
Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.

Autorka: Lenka Wimmerová

Vystrčím ruku zpod peřiny. V místnosti je lezavo, venku se muselo ochladit. V kuchyni vyberu popel z kamen, pak přes pyžamo natáhnu starou péřovku a vklouznu do holin. Bahno ztuhlo, je čerstvě pocukrováno a stále sněží. Popel z kamen vyhodím na kompost. I když je ještě tma, baterku nepotřebuju, pohybuju se popaměti. Obkroužíme louku a vracíme se k domu, psi jsou rychlejší než já, už na mě čekají na zápraží a vrtí ocasy, protože se bude servírovat jídlo! Ze stodoly k nám míří Zub - zrzavý kocour. I jemu kručí v břiše. Řádně osrstěn na zimu připomíná huňatou kouli.

Zatopím v kamnech, naplním zvířatům misky a uvařím si čaj. Je šest patnáct, ze tmy se klube den a pořád sněží.

Zpátky do stodoly nasekat a nanosit dříví. Velkou sekyrou velké špalky, střední sekyrkou ty menší na zátop a nejmenší sekyrečka pomůže naplnit kyblík třísek. Tělo se protáhne, zahřeje, okysličí. Ne že by se mi nestýskalo po komfortu plynového kotle, ale aspoň jsem víc fit.

V 7:50 nasedám do auta a jedu do broumovského kláštera. Naposledy jako zaměstnanec Agentury pro rozvoj Broumovska.

Můj stůl v kanceláři předávám slečně, která nastupuje po mě. Život v neziskovce se mým odchodem rozhodně nezastaví. Vyklizení místa poslední den roku je dosti symbolické. Rok jinak končí.

Od zítra jsem bez práce. Tedy oficiálně. Neoficiálně tu budu resty dodělávat ještě aspoň měsíc: filmové dílny pro děti, dotáčet vzpomínky pamětníků osidlování Broumovska po odsunu Němců, natáčet a přepisovat zpovědi řádových sester, které byly za komunistů ve zdejším klášteře internované... Je toho tolik, co přetéká do dalšího roku! Takže předávám stůl, ale tím nic vlastně nekončí. Protože nemám ani stůl ani židli pod zadkem, stěhuji saky paky dolů do klášterní kavárny. Není sezona, volných židlí je tu dost. Musím vytáhnout sluchátka; řádová sestra, jejíž zpověď z pořízeného videa přepisuji, mluví potichu a v šumu kavárny jí není téměř rozumět. Křehký hlas křehké ženy bez vrásek. Je jí přes osmdesát a má oči dítěte. Je to takový společný rys sester, se kterýma jsem se potkala. Papírová kůže bez vrásek a velké oči plné života.

"Bílé hábity jsme měly celé od technického oleje...", tato sestra se do internace v broumovském klášteře dostala po osmi letech práce v továrnách. . "Když jsme šly z kláštera, hlídka byla na bráně, střídali se tam dva nebo tři pánové, a hlásit se, kdy jsme odcházely, zapisovali, hlásit se, když jsme přicházely... byly jsme pořád pod dozorem...

Obrazy z temné minulosti kláštera, kdy zde byly v letech 50.-90. minulého století internované sestry z mnoha řádů, vyplňují celé dopoledne. Od dlouhého psaní mi začínají tuhnout prsty. Nebo je to z toho sekání dřeva? Místo oběda si objednám kafe. Zpět v přítomnosti. Polští turisté, obsluha za barem. Rok 2014. Poslední den. Zase si uvědomuji, jaký privilegovaný život to vlastně žiji. Můžu říkat co chci, můžu psát co chci, můžu jet kam chci a můžu si objednat kávu a být v teple. Nehrozí, že by mne někdo zavlekl do továrny na nucené práce k šroubům a smradlavému oleji. Můžu volit, jak se svým životem naložím.

Zapnu zvonění na telefonu. Píp, píp, píp. Esemesková smršť s přáními všeho nejlepšího do Nového roku. Nostalgie po pohledech. Mamka letos vzdychala, že už jich píše jen třetinu. Hodně kamarádů, známých a příbuzných umřelo. Jak na tom budu za dvacet pět let já? Bude mi každým rokem touto dobou znít míň a míň pípanců?

Od úvah zpět práci. Dokončuji přepis zpovědi řádové sestry. Dále je třeba vyřídit celou řadu emailů, které mi v inboxu zahnívají. Nic nevšedního. Žena s notebookem v kavárně. Mohl by tak znít název Vermeerova obrazu, žil-li by v 21. století? Zdalipak i jeho krajkářce tuhly prsty?

Začíná se šeřit, vracím se na statek, vypouštím psy na louku. Zatopím ve vyhaslých kamnech dřívím nachystaným z rána.

Opět se scházíme u plných misek a čaje.

Za chvíli přijedou přátelé z Prahy a Rok jinak o půlnoci skončí. Připijeme si šampaňským, z okna domu symbolicky sloupnu samolepku s hlavou plnou kvetoucích nápadů a půjdu spát. V pět třicet mi totiž ti dva zase skočí na hlavu a budou se dožadovat svého.

Autor: Rok Jinak | pondělí 2.3.2015 15:19 | karma článku: 13.25 | přečteno: 584x

Další články blogera

Rok Jinak

Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat

Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.

20.7.2015 v 17:28 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 696 | Diskuse

Rok Jinak

Chcete být užiteční?

Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?

15.12.2014 v 13:30 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 423 | Diskuse

Rok Jinak

Na záchodě jsme spolu ještě nebyli

Kdo by čekal, že tento blog bude věnován čistě holčičím záležitostem, mezi které doprovázení na toaletu bezesporu patří, zřejmě bude zklamán. A možná taky ne.

15.12.2014 v 11:17 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 388 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 4.59 | Přečteno: 164 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 393 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 536 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 1257 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4068
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.