Poslední den roku, který byl jinak

2. 03. 2015 15:19:52
Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.

Autorka: Lenka Wimmerová

Vystrčím ruku zpod peřiny. V místnosti je lezavo, venku se muselo ochladit. V kuchyni vyberu popel z kamen, pak přes pyžamo natáhnu starou péřovku a vklouznu do holin. Bahno ztuhlo, je čerstvě pocukrováno a stále sněží. Popel z kamen vyhodím na kompost. I když je ještě tma, baterku nepotřebuju, pohybuju se popaměti. Obkroužíme louku a vracíme se k domu, psi jsou rychlejší než já, už na mě čekají na zápraží a vrtí ocasy, protože se bude servírovat jídlo! Ze stodoly k nám míří Zub - zrzavý kocour. I jemu kručí v břiše. Řádně osrstěn na zimu připomíná huňatou kouli.

Zatopím v kamnech, naplním zvířatům misky a uvařím si čaj. Je šest patnáct, ze tmy se klube den a pořád sněží.

Zpátky do stodoly nasekat a nanosit dříví. Velkou sekyrou velké špalky, střední sekyrkou ty menší na zátop a nejmenší sekyrečka pomůže naplnit kyblík třísek. Tělo se protáhne, zahřeje, okysličí. Ne že by se mi nestýskalo po komfortu plynového kotle, ale aspoň jsem víc fit.

V 7:50 nasedám do auta a jedu do broumovského kláštera. Naposledy jako zaměstnanec Agentury pro rozvoj Broumovska.

Můj stůl v kanceláři předávám slečně, která nastupuje po mě. Život v neziskovce se mým odchodem rozhodně nezastaví. Vyklizení místa poslední den roku je dosti symbolické. Rok jinak končí.

Od zítra jsem bez práce. Tedy oficiálně. Neoficiálně tu budu resty dodělávat ještě aspoň měsíc: filmové dílny pro děti, dotáčet vzpomínky pamětníků osidlování Broumovska po odsunu Němců, natáčet a přepisovat zpovědi řádových sester, které byly za komunistů ve zdejším klášteře internované... Je toho tolik, co přetéká do dalšího roku! Takže předávám stůl, ale tím nic vlastně nekončí. Protože nemám ani stůl ani židli pod zadkem, stěhuji saky paky dolů do klášterní kavárny. Není sezona, volných židlí je tu dost. Musím vytáhnout sluchátka; řádová sestra, jejíž zpověď z pořízeného videa přepisuji, mluví potichu a v šumu kavárny jí není téměř rozumět. Křehký hlas křehké ženy bez vrásek. Je jí přes osmdesát a má oči dítěte. Je to takový společný rys sester, se kterýma jsem se potkala. Papírová kůže bez vrásek a velké oči plné života.

"Bílé hábity jsme měly celé od technického oleje...", tato sestra se do internace v broumovském klášteře dostala po osmi letech práce v továrnách. . "Když jsme šly z kláštera, hlídka byla na bráně, střídali se tam dva nebo tři pánové, a hlásit se, kdy jsme odcházely, zapisovali, hlásit se, když jsme přicházely... byly jsme pořád pod dozorem...

Obrazy z temné minulosti kláštera, kdy zde byly v letech 50.-90. minulého století internované sestry z mnoha řádů, vyplňují celé dopoledne. Od dlouhého psaní mi začínají tuhnout prsty. Nebo je to z toho sekání dřeva? Místo oběda si objednám kafe. Zpět v přítomnosti. Polští turisté, obsluha za barem. Rok 2014. Poslední den. Zase si uvědomuji, jaký privilegovaný život to vlastně žiji. Můžu říkat co chci, můžu psát co chci, můžu jet kam chci a můžu si objednat kávu a být v teple. Nehrozí, že by mne někdo zavlekl do továrny na nucené práce k šroubům a smradlavému oleji. Můžu volit, jak se svým životem naložím.

Zapnu zvonění na telefonu. Píp, píp, píp. Esemesková smršť s přáními všeho nejlepšího do Nového roku. Nostalgie po pohledech. Mamka letos vzdychala, že už jich píše jen třetinu. Hodně kamarádů, známých a příbuzných umřelo. Jak na tom budu za dvacet pět let já? Bude mi každým rokem touto dobou znít míň a míň pípanců?

Od úvah zpět práci. Dokončuji přepis zpovědi řádové sestry. Dále je třeba vyřídit celou řadu emailů, které mi v inboxu zahnívají. Nic nevšedního. Žena s notebookem v kavárně. Mohl by tak znít název Vermeerova obrazu, žil-li by v 21. století? Zdalipak i jeho krajkářce tuhly prsty?

Začíná se šeřit, vracím se na statek, vypouštím psy na louku. Zatopím ve vyhaslých kamnech dřívím nachystaným z rána.

Opět se scházíme u plných misek a čaje.

Za chvíli přijedou přátelé z Prahy a Rok jinak o půlnoci skončí. Připijeme si šampaňským, z okna domu symbolicky sloupnu samolepku s hlavou plnou kvetoucích nápadů a půjdu spát. V pět třicet mi totiž ti dva zase skočí na hlavu a budou se dožadovat svého.

Autor: Rok Jinak | pondělí 2.3.2015 15:19 | karma článku: 13.85 | přečteno: 622x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 28.78 | Přečteno: 552 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 525 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4277
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...