Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?
Autor: Miroslav Kupec
Dříve nebo později se většina z nás dostane do stavu, kdy
- chceme pracovat
- chceme pomáhat
- chceme být užiteční.
Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný.
Jednoduchá rovnice, která se dá poskládat různě. I výsledek může být pokaždé jiný, závisí především na přístupu nás lidí.
Málo komu se to podaří tak originálně jako panu Nobelovi, dárcům orgánů, zakládajícím členům různých institucí, lékařům, autorům velkých objevů.
Tak vysoko nemířím a asi ani většina z vás. Zkuste ROK JINAK. Potřebná dávka „užitečnosti“ je zaručena! Vás to donutí zamyslet se nad sebou, nad svým životem. Pomáháte „své“ neziskovce.
Já mám již svůj Rok jinak za sebou. S pocitem „pomohu“ jsem do toho šel. Je to fajn. Šel bych do toho znovu, i když to není jednoduché. Ani já, ani neziskovka neočekávala některé události. Občas se svět zisku a nezisku potkává i v nepříjemných situacích.
Ze začátku jsme se více méně oťukávali. Poznat všechny kolegy, kterých je více než 150, není práce na týden. To prostě ani nejde, abyste každého poznali a vytvořili si vztah. Očekávání byla různá. Pro mě byli nejdůležitějšími osobami vedoucí dílen a vedoucí středisek.
V dalším kole jsme společně tvořili, měnili, posouvali hranice fokusu (ve Fokusu) na různé strany. To už jsme se znali. Když se podívám zpátky, vidím, že vznikly 2 skupiny. Jedna, která mé názory a návrhy akceptovala a druhá, která si brala jen něco, popř. se chovala naprosto resistentně.
Výsledky se naplno projevili na podzim. V tom lepším i horším. Jedno varování bývalých kolegů bylo i „pozor, ať není změna příliš rychlá“. To se nám bohužel stalo a důsledky jsou vidět. Jako lidé jsme přirozeně nastavení „proti změnám“ a každý máme nastavenou hranici změn jinde.
V závěru roku se snažíme o stabilizaci. Dopad rychlých změn je třeba zmírnit. Rezervy ale jsou všude a jsem přesvědčen o nepřetržitém vývoji, který je nevyhnutelný. Proto nečekám ztuhlost. Budu se snažit o další změny tam, kde je to nutné. A také budu myslet na „udržitelný vývoj“.
Ať je to kde chce, tak chceme být užiteční pro někoho. NEZAPOMÍNEJTE NA TO!
Nyní řeším co dál. Něco přeci vymyslím!
Ano, rok po životě jinak. Jak na to? Prostě si v letošním roce uvědomuji, že všechno co děláme, jde dělat jinak. Jak to ale udělat, abych byl užitečný i po svém odchodu z tohoto světa a udržel trend vývoje?
Při návštěvách hřbitova, kde máme své předky, mě napadla myšlenka, která mě ani po týdnu neopouští. Na svém hrobě budu mít místo kytiček brambory. Řádek brambor. Užitek na 2 obědy pro rodinu. Je to dobrý příklad udržitelného vývoje? Třeba to už někoho napadlo. Ale když už potomci hroby navštěvují, zalévají, tak ať z toho i něco mají.
