Já z Byznysu, ty odkud?
Výlet - tentokrát do chráněné dílny v Německu.
Autorka: Kateřina Grausová
Od ledna pracuji v neziskovce, lepší slovo by bylo spíš „makám“, ale to se do renomovaného blogu nehodí… Mými kolegy jsou převážně vozíčkáři a první, co mi můj nový zaměstnavatel musel pořídit, byla židle.
Těch je u nás nedostatek, téměř všichni si ji totiž vozí sebou. Když už jsem měla židli, zapadla jsem mezi ně dobře a jednají se mnou jako sobě rovným – koukáme si na těch židlích (kolečkových) z oka do oka. Když mě ale naštvou, klidně vstanu a podívám se na ně spatra, i když je to ode mě docela sprosté. A to už všichni ví, že je zle. Jinak jsou to ale zlatí lidé, tak lidsky dobře jsem se ještě v žádném pracovním kolektivu neměla.
Ještě jsem nenapsala, co dělám. Pracuji v cestovce Bezbatour, která připravuje dovolené pro handicapované, zejména vozíčkáře (neboli vozmeny, ty, co jezdí na káře, nebo taky kryplíky, jak sami sebe s humorem sobě vlastním občas nazývají). A protože u nás i ti vozíčkáři (jednou mi kolega říká: „ty mluvíš o vozíčkáři, jako by to snad byl nějaký náš koníček, třeba jako motorkář.“) taky pracují, tak vědí, co přesně mají klientům nabídnout, co je zajímá a co potřebují. Tady je handicap vlastně velká výhoda.
No a já jsem sem přišla z byznysu (jak oni říkají, jako bych snad byla z jiné planety) a mám jeden rok na to, abych jim to pomohla pořádně rozjet a udělat z této cestovky nejen dobrý sociální podnik (to už je), ale hlavně VÝDĚLEČNÝ sociální podnik. Předpoklady bych k tomu měla mít. Zkušeností mám mnoho. Vůle mi nechybí. Zapálená jsem. Na celkové výsledky mé práce pro neziskovku si ale budete muset ještě půl roku počkat.
To, že jsem z „jiné planety“ je znát. Přemýšlím jinak, mluvím jinak, funguji jinak. Když jsem např. onehdy spustila něco o daních, nastalo takové ticho, že jsem se až lekla. Po chvíli jsem zjistila, že vytřeštěné oči a otevřená ústa neznamenají nějakou nebezpečnou chorobu, která schvátila celou firmu kromě mě, ale že mi prostě vůbec nerozumí. Nicméně i já se každý den učím něco nového, např. pronikám do tajů komunikace se státními úředníky, učím se trpělivosti a trpělivosti a znovu trpělivosti a také jinému tempu. Každý den vidím, že se všichni někam posouváme. Možná ne vždy dopředu, ale i vedlejší cesty jsou hodně zajímavé.
Pokud by někdo z byznysu zvažoval dát se na rok do služby neziskovce, vřele doporučuji. Sáhnete si na síly, o jejichž existenci jste zaručeně netušili. Je to každopádně výzva. Slabší osobnosti a ty, kteří hledají rok oddychu pro byznysovou rekonvalescenci, varuji. Nejen že si neoddychnete, ale budete každý den burcovat své síly a prosit Boha byznysu, aby vás osvítil a ukázal cestu, kudy své počínání vést. Je to cesta pro odvážné, nespoutané a tvrdohlavé. Báječná cesta poznání. Cesta lidskosti a naplnění. Pro mě další dílek do skládačky života. Změnila jsem se. Neměnila bych.
Jo a kdyby to četl náhodou nějaký grafik a webař se záchvatem dobročinnosti, tak ty bychom FAKT potřebovali.
Jan janrybar Rybář
Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat
Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.
Jan janrybar Rybář
Poslední den roku, který byl jinak
Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.
Jan janrybar Rybář
Chcete být užiteční?
Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?
Jan janrybar Rybář
Na záchodě jsme spolu ještě nebyli
Kdo by čekal, že tento blog bude věnován čistě holčičím záležitostem, mezi které doprovázení na toaletu bezesporu patří, zřejmě bude zklamán. A možná taky ne.
Jan janrybar Rybář
O příbězích pamětníků a vzpomínkách na válku
Příběhy pamětníků války ožívají v podání dětí zapojených do unikátního projektu – a často to jsou opravdu silné momenty...
Jan janrybar Rybář
Nastal čas volebního kupčení
Blíží se komunální volby - a při nich se v Česku v minulých volebních obdobích objevil fenomén kupčení s hlasy. Pytel brambor, 200 či 500 korun. Takovou hodnotu měl před čtyřmi lety volební hlas. Podobnou situaci očekáváme i letos.
Jan janrybar Rybář
Nejsem tolerantní. Zn. Ověřeno
Historie nám ukazuje mnoho příkladů chybějící tolerance. Všichni známe příběhy odvážných, kteří zaplatili svým životem. Za pokus to ale stojí, ověříte si vztah okolí k vám.
Jan janrybar Rybář
Chtěla jsem prodávat marmelády aneb proč nemůžeme pomalu růst?
Vyrábím marmelády. Už roky. Prý jsou dobré, říkají kamarádi. Každý rok jich víc a víc rozdám a pořád se na některé nedostává. Piluji receptury, barvu, texturu, konzistenci. Zbavuji se všech zlehčovadel. Odpěnit a zahustit umím bez chemie a přidaného pektinu. Vyhýbám se bílému cukru, nechutná mi. Používám třtinový.
Jan janrybar Rybář
Teorie velkého třesku aneb proč přeběhnu Island pro vozíčkáře
Ultramaratonec René Kujan se vydává na další dálkový běh: za tři týdny chce přeběhnout Island z východu na západ a překonat 900 km. V blogu vysvětluje, proč běží na podporu vozíčkářů.
Jan janrybar Rybář
Režisérka v akci aneb kam všude vleze politika
Jak to dopadne, když se režisérka rozhodne natočit zcela nevinný krátký dokument o tanečním vystoupení? Zjistí, že se ocitá na tenkém ledě...
Jan janrybar Rybář
Tajemná jednání o budoucnosti Opencard
To, co se děje za železnými dveřmi pražského magistrátu, se totálně rozchází s tím, co město prezentuje navenek. Pokračování kauzy Opencard je toho jasným důkazem.
Jan janrybar Rybář
Změna zaměstnání, nebo změna stravování?
Práce a stravování jsou spojené nádoby. Je možné mít dobrou práci a stravovat se zdravě? Má změna zaměstnání pozitivní, anebo naopak negativní vliv na způsob života? Je možné naobědvat se za 17 korun?To vše jsou otázky, které jsem si před poslední změnou zaměstnání nepoložil, ale jsou to právě ty otázky, které jsem si během prvních týdnů na novém místě kladl.
Jan janrybar Rybář
Příběh Terezky a syndromu, před nímž není úniku
Toto je příběh nepříliš známého postižení, Terezky, která jím trpí, a rodičů, kteří dokáží zázraky.
Jan janrybar Rybář
Hledá se Tao! Aneb příběh o ztraceném psu
Ztratil se mi pes. Tao se jmenuje. Pořídil jsem si ho z útulku, ne abych ušetřil, ale abych pomohl bytosti, která si svůj osud nevybrala. Jenže psi, jak známo, se rádi ztrácejí...
Jan janrybar Rybář
Štěstí pro každého z africké vesnice
Pamatujete si nejšťastnější den vašeho života? Víte, co jste dělali, kde jste byli? Já jsem ho zažil nedávno v Africe, kam jsem se vydal po roce práce v neziskovce Green Doors. A rád bych se o něj tady s vámi podělil.
Jan janrybar Rybář
Diagnóza: Stroj času. Aneb jak lidé s postižením rozdávají energii
V rámci svého ročního pobytu v Centru pracovní rehabilitace Asistence o.s. se setkávám s mnoha zajímavými životními příběhy. Často si říkám, jak nám jedna vteřina může obrátit život zcela naruby. O jeden takový příběh bych se s Vámi ráda podělila.
Jan janrybar Rybář
6 pověr a mýtů o schizofrenicích
Již skoro rok jako člověk „zvenku“ nahlížím do světa lidí se schizofrenií. A proto chci dnes psát o mýtech, kterým jsem ještě před nedávnem také věřil.
Jan janrybar Rybář
Prachy, sex a neziskovky
Prachy! Jsou všude, kam se podíváš, leží doslova na ulici, stačí je jen sebrat. Málokdo ale ví, jak na to. Tohle platí všude, je jedno, jestli jste neziskovka, nebo nadnárodní softwarová společnost.
Jan janrybar Rybář
Zlý zisk, hodný nezisk (a já – grafik)
Když do neziskovky vyrazí na rok pracovat grafik a ilustrátor, začne vše sledovat vskutku bedlivým pohledem i tak trochu mudrovat. A kreslit, to se ví!
Jan janrybar Rybář
Personalistika á la neziskovka aneb když je vše jinak (a dobře)
Když se personalista se zkušenostmi z velkých korporací vydá do neziskového sektoru, bude se občas velmi divit. A pak si položí otázku: nedělají to ty neziskovky lépe?
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4277x