Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Režisérka v akci aneb kam všude vleze politika

29. 05. 2014 15:50:35
Jak to dopadne, když se režisérka rozhodne natočit zcela nevinný krátký dokument o tanečním vystoupení? Zjistí, že se ocitá na tenkém ledě...

Autor: Lenka Wimmerová

V rámci Roku jinak pracuji v regionální rozvojové neziskovce. Jako jeden ze svých počinů bych tu chtěla natočit krátký dokument o tanečním představení místního dětského baletního studia, na které neziskovka přispěla finančním darem.

Choreografka, nadšené holky, rozzáření rodiče. "Ještě ale musíte za panem ředitelem, aby o tom věděl," upozorní mě choreografka a vedoucí studia v jedné osobě. Měla tím na mysli ředitele místní ZUŠky, v jejíchž prostorách studio představení zkouší. Ještě třeba dodat, že hlavním tématem zmíněného dětského představení je příběh labutě, kterou má zdejší město ve znaku, protože podmínkou grantu, který studio od neziskovky získalo, je, aby podpořený projekt posiloval a upevňoval kladný vztah dětí k jejich městu, aby tu rády žily a aby se sem vždy rády vracely.

Cestou k řediteli se chodbou neslo ono nezaměnitelné rezonanční echo přes sebe znějících hudebních nástrojů. Hodiny klavíru, houslí, harmoniky a snad i klarinetu. Tady se hraje, zkouší, tvoří! Považuji svou misi za ředitelem za pouhou formalitu. Zaklepu, představím se, vysvětlím, oč jde, dostanu ředitelské požehnání a příští týden začneme točit. Hm...

Zaklepu. Dlouho nic. Už už se otáčím, ale dveře se nakonec přece jenom otevřou a objeví se v nich vysoký, urostlý, pohledný muž. Podám mu ruku, představím sebe i svůj záměr natočit o baletkách a chystaném představení krátký dokument. Už se chystám nakročit dovnitř, že povím víc, ale ředitel mě dovnitř nepouští; blokuje tělem vchod do kanceláře a poměrně přísně odpovídá: "Tak to asi nepůjde".

V očích mi čte překvapený otazník: Proč?

"Takhle se vás zeptám: Kdo je vaším zřizovatelem?"

Chvíli přemýšlím, na co se mě vlastně ptá. Začnu nejdřív poněkud zmateně vyprávět o tom, že jsem grantistkou Roku jinak a v rámci svého projektu tu chystám filmové dílny pro děti a točím krátké dokumenty.


"Pro koho budou ty dokumenty? Co pak s nimi bude, až je natočíte?"

Už začínám tušit. Mělo mě to napadnout. Chce uchránit holčičky před nějakým nemravným zneužitím jejich záběrů... Asi. Oddechnu si; tohle vysvětlím snadno.

"Já ty dokumenty točím pro potřeby zdejší neziskovky, aby bylo vidět, co všechno pěkného se tady ve městě děje."

"Tak tím spíš se obávám, že to nepůjde."

Teď už jsem opravdu zaskočená. Nechápu. "Proč?"

"Neziskovka si tady v naší škole, zřizované městem, prostě nebude jen tak něco točit pro to, aby se pak někde chlubila cizím peřím, co zas pěkného pro město udělala."

"Ale dyť bez jejího přispění by to představení nevzniklo!" chce se mi vzpurně dodat, jenže pak mi to dojde: baletní soubor je soukromý, v prostorách ZUŠky pouze zkoušející. Řediteli je jedno, jestli dostal soukromý subjekt příspěvek na představení. Není to jeho představení, takže nechce, aby se šířila sláva baletu, který není jejich souborem. Je to možné? Vždyť jde o děti, malé holky ze základních škol, a jejich švihlou choreografku. Jsme na konci světa, v malém městě na česko-polském pomezí a mně zase jednou nezbývá než hledat diplomatické řešení situace. Nesmím ztratit nervy. Holky by byly děsně zklamaný. Působím strnule, protože jsem v šoku. Na tohle jsem nebyla připravená. Nevím, co mi ředitel čte z očí teď. Každopádně vidí, že jsem oněměla a dodává: "Rozumějte, zastupitelstvo a neziskovka nejsou na jedné lodi; město je politicky rozštěpené a já tu jsem z pověření zřizovatele, tedy zastupitelstva města a tak podle toho musím jednat."

Teď už doslova nepokrytě zírám s otevřenou pusou. Zřizovatel - tedy město, se obrací proti neziskovce, která si za hlavní cíl své činnosti klade jeho rozvoj? A já, nepatrný článek v tom všem, chci natočit kratičký dokument s pár nadšenejma holkama a rázem se ocitám na úrovni komunální politiky?! Vždyť jsme na půdě umělecké školy! Základní umělecké školy! Umění má spojovat, ne rozdělovat. Co ty nebohý děti? Proč to mají odskákat ony? Než ze sebe vysoukám kultivovanou verzi svého vnitřního monologu, ředitel zmírní. "Vím, že vám do toho jako režisérce nic není, vy chcete prostě natočit svůj film. Ale já musím bránit zájmy školy. Když mi nabídnete něco protihodnotou, čím bych mohl na zastupitelstvu argumentovat, třeba by to nakonec šlo. Domluvte schůzku s vaším ředitelem, samozřejmě u toho můžete být.

Co se mi teď honí hlavou, si nechám laskavě pro sebe. Vnějškově nasadím tvář hráče pokru. Rozloučím se podáním ruky. Vyjdu ven na vzduch. Je hezky. Za chůze do strmého kopce směrem k neziskovce cítím, jak se negativní emoce odplavují. Nepřijela jsem tady nic konfrontovat, rozdělovat, hrotit, soudit... Chci pracovat s dětma a žádná politika, žádná ega mi v tom nezabrání.

Po návratu do neziskovky, již vnitřně klidná, požádám našeho ředitele o schůzku v ZUŠce. Usměje se. Ví své. Ale také nechce rozdělovat, hrotit, konfrontovat. Tohle město potřebuje jiné věci. Půjdeme tam a uvidíme. Třeba z toho minidokumentu o malých tanečnicích nakonec bude něco velkého. Spolupráce dvou dosud znepřátelených stran.

Autor ilustrace: Daniel Špaček

Autor: Rok Jinak | čtvrtek 29.5.2014 15:50 | karma článku: 16.00 | přečteno: 1114x

Další články blogera

Rok Jinak

Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat

Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.

20.7.2015 v 17:28 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 696 | Diskuse

Rok Jinak

Poslední den roku, který byl jinak

Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.

2.3.2015 v 15:19 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 584 | Diskuse

Rok Jinak

Chcete být užiteční?

Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?

15.12.2014 v 13:30 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 423 | Diskuse

Rok Jinak

Na záchodě jsme spolu ještě nebyli

Kdo by čekal, že tento blog bude věnován čistě holčičím záležitostem, mezi které doprovázení na toaletu bezesporu patří, zřejmě bude zklamán. A možná taky ne.

15.12.2014 v 11:17 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 418 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 4.59 | Přečteno: 175 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 401 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 538 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 1282 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4068
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.