Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Štěstí pro každého z africké vesnice

13. 01. 2014 11:55:31
Pamatujete si nejšťastnější den vašeho života? Víte, co jste dělali, kde jste byli? Já jsem ho zažil nedávno v Africe, kam jsem se vydal po roce práce v neziskovce Green Doors. A rád bych se o něj tady s vámi podělil.

Autor: Michal Dolejš

Byla to moje čtvrtá zastávka na pobřeží Jižní Afriky. Nevyšlo mi ubytování na prý nejkrásnějším místě, kde se rodily knihy o Hobitovi, a musel jsem najít rychle náhradní. Doporučili mi osadu v horách, přestože je tam zrovna sezóna dešťů. Po hodině cesty po silnici druhé třídy, které v Čechách říkáme polní cesta, se přede mnou otevřelo údolí zahalené do mlhy, nebo mraků – nikdy nevím, jaký je v tom rozdíl. Pršelo, aby za pár minut přestalo, v tomhle ročním období normálka. Na louce pobíhaly děti a smály se. Vytáhnu foťák, abych si tuhle krásu zvěčnil. Když mě najednou malí zvědavci uviděli, rozběhli se za mnou, předháněli se, padali, aby mě za chvíli obklopilo deset capartů, kteří pózovali, lezli jeden přes druhého a potom, když jsem jim ukázal jejich fotky, vybuchovali smíchem tak nahlas, jak to umí jen děti.

Pak jsme hráli fotbal, všichni proti všem, ale hlavně všichni společně. Nechápal jsem, čemu se všichni tolik smějí, ale nemohl jsem si pomoct a smál se taky. Byl to takový náš společný jazyk, kterému jsme všichni rozuměli, přestože jsme jinak nerozuměli jeden druhému ani slovo. Krásná hodina.

1-upr.jpgŠli jsme do vesnice, potkávali místní domorodce, všichni s nádhernými bílými zuby, které ukazovali na všechny strany. Kde se jen bere jejich štěstí, když jediné, co mají, je pár krav a hliněný domek? Pomalu přicházíme k obydlí, kde je rušno víc než jinde. Je tu obřad, kde jsme srdečně vítání. Dostáváme džbánek s domácím pivem, talíř s kusem právě zabité kozy a domácí zeleninu. Jeden z domorodců, který umí anglicky, se nás ujal a popisuje, co se tu děje. Mladý muž z vesnice se právě vrátil z lesa, kde se nechal obřezat a strávil čtrnáct dní s ostatními mladými muži v příbytku, který vypadá, jako kupa sena přikrytá igelitem. Nyní žádá radu starších o potvrzení jeho mužství. Kněz má dlouhý proslov, všechno vypadá nadějně. Přestože jsme cizinci, jsme přijati tak samozřejmě, jak jen to je možné. Starší pasovali kluka mezi muže a začíná oslava. Zpívá se, tančí, popíjí a já si užívám sílu okamžiku, kam jsem se dostal naprostou náhodou.

Stmívá se, oslavy se přesouvají do hliněných obydlí. I my odcházíme, rozděláme oheň, povídáme o zážitcích z cest, tři chlapi a oheň, dokonalá kombinace. Očistíme rošt, otevřeme pivo, ugrilujeme kus krávy a zíráme do ohně.

Co to jen je s tím ohněm, je v něm naděje, inspirace, teplo, je v něm všechno! Dokázal bych zírat hodiny. Asi něco primitivního, co ve mně zůstalo z dávných dob. Miluju tohle místo, tenhle kraj, tenhle okamžik.

3-upr.jpgVečer je delší a delší, až tmu pomalu střídá světlo. Vylezu na kopec následovaný jedním z vesnických psů, který mi v noci dělal společnost a zahříval chodidla. Šlapem v ranní rose krok za krokem vstříc východu slunce, který umí nejlíp namalovat africká příroda. Konec dne, na který nezapomenu.

Byl to vlastně úplně obyčejný den, který mě stál pár korun za pokoj, kde jsem stejně nespal. Co chci říct je, že se nemusí stát nic moc velkého. Stačí nemyslet na to, že bych mohl být někde jinde s někým jiným, že mi nevyšly plány a mohl bych dělat něco jiného. Jsem teď a tady a to je jediné místo, kde můžu být šťastný.

Díky moc Nadaci Vodafone a Green Doors, bez kterých by se to nestalo!

Hodně krásných obyčejných chvil nejen v roce 2014 přeje Michal Dolejš.

Autor: Rok Jinak | pondělí 13.1.2014 11:55 | karma článku: 24.11 | přečteno: 2720x

Další články blogera

Rok Jinak

Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat

Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.

20.7.2015 v 17:28 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 696 | Diskuse

Rok Jinak

Poslední den roku, který byl jinak

Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.

2.3.2015 v 15:19 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 584 | Diskuse

Rok Jinak

Chcete být užiteční?

Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?

15.12.2014 v 13:30 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 423 | Diskuse

Rok Jinak

Na záchodě jsme spolu ještě nebyli

Kdo by čekal, že tento blog bude věnován čistě holčičím záležitostem, mezi které doprovázení na toaletu bezesporu patří, zřejmě bude zklamán. A možná taky ne.

15.12.2014 v 11:17 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 388 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 4.59 | Přečteno: 164 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 393 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 536 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 1257 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4068
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.