Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Štěstí pro každého z africké vesnice

13. 01. 2014 11:55:31
Pamatujete si nejšťastnější den vašeho života? Víte, co jste dělali, kde jste byli? Já jsem ho zažil nedávno v Africe, kam jsem se vydal po roce práce v neziskovce Green Doors. A rád bych se o něj tady s vámi podělil.

Autor: Michal Dolejš

Byla to moje čtvrtá zastávka na pobřeží Jižní Afriky. Nevyšlo mi ubytování na prý nejkrásnějším místě, kde se rodily knihy o Hobitovi, a musel jsem najít rychle náhradní. Doporučili mi osadu v horách, přestože je tam zrovna sezóna dešťů. Po hodině cesty po silnici druhé třídy, které v Čechách říkáme polní cesta, se přede mnou otevřelo údolí zahalené do mlhy, nebo mraků – nikdy nevím, jaký je v tom rozdíl. Pršelo, aby za pár minut přestalo, v tomhle ročním období normálka. Na louce pobíhaly děti a smály se. Vytáhnu foťák, abych si tuhle krásu zvěčnil. Když mě najednou malí zvědavci uviděli, rozběhli se za mnou, předháněli se, padali, aby mě za chvíli obklopilo deset capartů, kteří pózovali, lezli jeden přes druhého a potom, když jsem jim ukázal jejich fotky, vybuchovali smíchem tak nahlas, jak to umí jen děti.

Pak jsme hráli fotbal, všichni proti všem, ale hlavně všichni společně. Nechápal jsem, čemu se všichni tolik smějí, ale nemohl jsem si pomoct a smál se taky. Byl to takový náš společný jazyk, kterému jsme všichni rozuměli, přestože jsme jinak nerozuměli jeden druhému ani slovo. Krásná hodina.

1-upr.jpgŠli jsme do vesnice, potkávali místní domorodce, všichni s nádhernými bílými zuby, které ukazovali na všechny strany. Kde se jen bere jejich štěstí, když jediné, co mají, je pár krav a hliněný domek? Pomalu přicházíme k obydlí, kde je rušno víc než jinde. Je tu obřad, kde jsme srdečně vítání. Dostáváme džbánek s domácím pivem, talíř s kusem právě zabité kozy a domácí zeleninu. Jeden z domorodců, který umí anglicky, se nás ujal a popisuje, co se tu děje. Mladý muž z vesnice se právě vrátil z lesa, kde se nechal obřezat a strávil čtrnáct dní s ostatními mladými muži v příbytku, který vypadá, jako kupa sena přikrytá igelitem. Nyní žádá radu starších o potvrzení jeho mužství. Kněz má dlouhý proslov, všechno vypadá nadějně. Přestože jsme cizinci, jsme přijati tak samozřejmě, jak jen to je možné. Starší pasovali kluka mezi muže a začíná oslava. Zpívá se, tančí, popíjí a já si užívám sílu okamžiku, kam jsem se dostal naprostou náhodou.

Stmívá se, oslavy se přesouvají do hliněných obydlí. I my odcházíme, rozděláme oheň, povídáme o zážitcích z cest, tři chlapi a oheň, dokonalá kombinace. Očistíme rošt, otevřeme pivo, ugrilujeme kus krávy a zíráme do ohně.

Co to jen je s tím ohněm, je v něm naděje, inspirace, teplo, je v něm všechno! Dokázal bych zírat hodiny. Asi něco primitivního, co ve mně zůstalo z dávných dob. Miluju tohle místo, tenhle kraj, tenhle okamžik.

3-upr.jpgVečer je delší a delší, až tmu pomalu střídá světlo. Vylezu na kopec následovaný jedním z vesnických psů, který mi v noci dělal společnost a zahříval chodidla. Šlapem v ranní rose krok za krokem vstříc východu slunce, který umí nejlíp namalovat africká příroda. Konec dne, na který nezapomenu.

Byl to vlastně úplně obyčejný den, který mě stál pár korun za pokoj, kde jsem stejně nespal. Co chci říct je, že se nemusí stát nic moc velkého. Stačí nemyslet na to, že bych mohl být někde jinde s někým jiným, že mi nevyšly plány a mohl bych dělat něco jiného. Jsem teď a tady a to je jediné místo, kde můžu být šťastný.

Díky moc Nadaci Vodafone a Green Doors, bez kterých by se to nestalo!

Hodně krásných obyčejných chvil nejen v roce 2014 přeje Michal Dolejš.

Autor: Rok Jinak | pondělí 13.1.2014 11:55 | karma článku: 24.11 | přečteno: 2716x

Další články blogera

Rok Jinak

Příběhy z Cesty domů: Nekonečná, vystupovat

Od té doby, co pracuju v Cestě domů, se mě často někdo ptá, co se mnou péče o umírající dělá, jak mě to proměnilo.

20.7.2015 v 17:28 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 684 | Diskuse

Rok Jinak

Poslední den roku, který byl jinak

Je poslední den roku. Pro někoho roku 2014, pro mne Roku jinak. Vstávám v pět třicet. Ne, že bych chtěla, ale psi mi skočí na hlavu a dožadují se svého: ranní procházky a jídla.

2.3.2015 v 15:19 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 582 | Diskuse

Rok Jinak

Chcete být užiteční?

Žiji, tedy jsem + pracuji a pomáhám = jsem užitečný. Jednoduchá rovnice, že? A jak ji naplnit?

15.12.2014 v 13:30 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 422 | Diskuse

Rok Jinak

Na záchodě jsme spolu ještě nebyli

Kdo by čekal, že tento blog bude věnován čistě holčičím záležitostem, mezi které doprovázení na toaletu bezesporu patří, zřejmě bude zklamán. A možná taky ne.

15.12.2014 v 11:17 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 1215 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Havlíček

Bismarckovský model zdravotnictví v Čechách

Proč se u nás tento skvělý model zdravotnictví, stal zdrojem obživy pro různé typy hladojedů a obchodníků, kteří kupčí z našim zdravím??? Jak je možné, že pojišťovny a farmaceutické společnosti na nás tím to způsobem parazitují??

26.6.2017 v 4:36 | Karma článku: 8.17 | Přečteno: 126 | Diskuse

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 |

Milan Radek

Budou i Evropanky muset chodit v budoucnu zahalené?

Narazil jsem na video s egyptským presidentem Násirem. Mluví o požadavku člena Muslimského bratrstva aby uzákonil zahalování žen, dole zahřmí smích. Někdo zvolá ať si bratr dá hadr na hlavu sám. Hned se mi vybavil president Bellen

26.6.2017 v 0:28 | Karma článku: 23.66 | Přečteno: 443 | Diskuse

Jana Slaninová

Když jedete na houby, minete Portu a skončíte ve vodě

Původní plán, který ráno uzrál v mé šílené hlavě, voněl hříbky na smetaně, jehličím a troškou stínu. Tak jsme se vypravili za dobrodružstvím. V metru jsem náhle změnila plán. A jelo se úplně jinam.

25.6.2017 v 20:40 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 334 | Diskuse

Eva Drunecká

Soros není Bůh

i když si na něj rád hraje a kupodivu mu v jeho božství mnoho lidí pomáhá a většina neodporuje. Vrtochy tohoto přebohatého staříka odborná veřejnost tituluje jako „kontroverzní názory“. Zní to vzletněji.

25.6.2017 v 19:06 | Karma článku: 35.33 | Přečteno: 963 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4056
Obsah blogu koordinuje Jan Rybář, novinář (a absolvent programu Rok jinak), www.amaze.cz, www.janrybar.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.